Lanškroun - Provozuje internetové stránky. Získal cenu v celostátní soutěži pro tvůrce webových stránek. Dva roky vydával noviny, které lidé z Lanškrouna dostávali do schránek. Zajímá se o politiku, kandidoval do zastupitelstva… Slušná bilance na člověka, kterému je devatenáct.
Matěj Brýdl se stal šéfredaktorem soukromých novin v pouhých sedmnácti letech, během studia na lanškrounském gymnáziu. Letos odmaturoval, jedna životní etapa končí a začíná nová, vysokoškolská.

Byl jste přijat na Karlovu univerzitu, budete mít jako student prestižní vysoké školy na webové stránky vůbec čas?
To nedokážu říct předem, ale pevně doufám, že ano. Velkou výhodou webových stránek je, že nejsou závislé na jednom člověku a jsou pro mě časově mnohem méně náročné než vydávání novin. I nadále bych se jim chtěl věnovat, jak jen to bude možné.

Pro řadu lidi bylo možná překvapující, že nebudete studovat žurnalistiku. Novinařinou se nechcete živit?
Nějakou dobu jsem o studiu žurnalistiky uvažoval. Nebavilo by mě ale psát reportáže a články na jakékoliv téma. Zvolil jsem takový obor, abych se mohl věnovat, krom jiného, také novinařině. Pouze ale v oblastech, kterým rozumím a které mě baví.

Čtete pravidelně noviny, sledujete zpravodajské weby?
Noviny čtu bohužel sporadicky. Snažím se ale každý den číst několik zpravodajských serverů, aby můj názor na události byl co nejobjektivnější. Tím, že sleduji informace z více zdrojů, se snažím předejít tomu, abych byl jednostranně ovlivněn.

Co si myslíte o tvrzení, že tištěné noviny jednou vůbec nebudou, pohltí je internet?
To si nemyslím. Noviny mají svou tradici a i když internet bude mnohem rozšířenější než teď, tak budou i lidé, kteří se rádi posadí do pohodlného křesla a otevřou si svůj oblíbený plátek. Navíc tištěné noviny se asi vždy budou těšit větší důvěře než internet.

Lidé se dožadují seriózních zpráv, ale většina národa čte s chutí bulvár. Měl jste při zveřejňování snímků nebo fotek určenou hranici?
Hned na začátku jsme se s redaktory dohodli, že nikdy nezveřejníme snímky, na nichž je zraněný, nebo dokonce mrtvý člověk. Nikdy jsme také nepsali články na základě nepodložených informací. Chtěli jsme se ale vyhnout zveřejňování suchých úředních sdělení nebo zpráv z radnic.

Vraťme se ale na začátek, jak se ze studenta gymnázia stal šéfredaktor? Není to zrovna lehké hobby, ať je pátek nebo svátek, pořád se něco děje, pořád je třeba stránky „krmit“ novými a novými články…
V roce 2007, ještě jako žák základní školy, jsem začal spolupracovat na stránkách Lanškrounsko.cz, které už v roce 1998 založil můj otec. V roce 2009 jsem stránky zmodernizoval a stal se jejich šéfredaktorem. Postupně se ke mně přidávali další lidé, které bavilo psát o dění v regionu. V současné době má web poměrně širokou základnu dopisovatelů a redaktorů, kteří zásobují web články. Podle statistik máme nadprůměrnou návštěvnost, srovnatelnou s weby mnohem větších měst. Bez dobrého týmu bych takto skvělých výsledků sám nebyl schopen dosáhnout.

Co vás na vydávání novin bavilo nejvíc a co nejmíň?
Nejvíce mě bavila zřejmě tvorba novin, například rozmísťování článků na stránky, a práce na delších článcích. Nedokážu říct, co mě na vydávání novin nebavilo. Všechno mělo něco do sebe.

Rozjet regionální noviny a bez štědrých dotací je distribuovat do domácností, to já osobně považuji za husarský kousek. Neříkal jste si někdy, zda vám ty starosti stojí za to? Třeba v době maturit?
Samozřejmě byly i chvíle, kdy jsem zalitoval toho, že jsem se do tak velkého projektu pouštěl. Většinou jsem ale byl rád, že něco takového dělám. V době maturit mi velmi pomohli ostatní redaktoři tím, že jedno číslo novin připravili prakticky sami.

Jaké byly na noviny ohlasy? Protože konkurovaly ostatním tiskovinám, které v regionu vychází, každý z nich asi nebyl nadšený. Měl jste někdy dokonce pocit, že vám „hází klacky pod nohy“?
Ohlasy od čtenářů jsem dostával, až na několik výjimek, veskrze pozitivní. Méně vstřícný byl postoj bývalého vedení města. Negativní vztah od některých úředníků cítím i dnes. Jeden z důvodů, proč jsem začal noviny vydávat, bylo i to, že jsem si chtěl vyzkoušet, jestli je možné vydávat noviny, které budou zdarma, a přesto se uživí. Zvolil jsem formát, který tu chyběl, a jak jde vidět, tak jsem se trefil. Nové - konkurenční - prostředí pochopitelně bylo trnem v oku místnímu zpravodaji, který dostává štědrou dotaci z města, přitom vychází v mnohem menším nákladu a lidé si jej musí kupovat. Šokující pro mě bylo zjištění, že redaktorka listů zakazovala zaměstnancům příspěvkových organizací a spolků dotovaných městem, aby nám poskytovali články, informace nebo rozhovory. Takto jednala jak v době, kdy byla ve vedení města, tak i poté, co u voleb neuspěla.

Který článek vyvolal asi největší reakce, na který jste nejvíc pyšný?
Největší reakce bezesporu vyvolal článek o poválečném masakru německého obyvatelstva v Lanškrouně. Ať už pozitivní, nebo negativní. U článku na internetu se rozpoutala velká diskuze. Po otisknutí článku mi přišel anonymní dopis, ve kterém mě pisatel počastoval několika sprostými nadávkami. Když o tom přemýšlím, tak toto byl i článek, na který jsem nejvíce hrdý. Někteří lidé v Lanškrouně se dozvěděli to, co před tím nevěděli, nebo vědět nechtěli. Historie by se neměla zapomínat, ale naopak připomínat.

Za svůj projekt jste byl oceněn v soutěži JuniorErb pro mladé tvůrce internetových stránek. Co to pro vás znamenalo? Byl to nový impuls pro vaši práci, cítil jste zadostiučinění vůči těm, kteří vám nevěřili?
Vítězstvím v soutěži jsem získal především mnoho kontaktů. Dále jsem viděl, že to, co dělám, má smysl. Vítězství bych nenazval zadostiučiněním. Ty, co mi nevěřili, jsem neřešil.

Někteří lidé reptají, že se v jejich městě nic neděje. Nudí se. Je na Lanškrounsku nuda? Je o čem psát?
Rozhodně si nemyslím, že je na Lanškrounsku nuda. Jen pro některé věkové či zájmové skupiny je toho připraveno více a pro jiné méně. V reportážích se snažíme obsáhnout co nejširší oblast. Pokoušíme se přispět k tomu, aby si obyvatelé regionu nemysleli, že ve městě a okolí „chcípl pes“. Hodně takovýchto pocitů pramení právě z nedostatečné informovanosti o připravovaných a proběhlých akcích. Našimi reportážemi se mimo jiné snažíme motivovat další šikovné lidi, aby ve své obci také uspořádali masopust, ples, nebo třeba adventní koncert…

Řekl jste, že byste se chtěl k vydávání novin jednou vrátit. Měly by být znovu regionálního charakteru, nebo už zaměřené jinak?
O tom je asi hodně předčasné spekulovat. Nyní vím pouze to, že mi noviny Lanškrounsko.cz budou chybět.