První reagovali senioři

Při prvním testu leží figurant zhruba minutu bez toho, aby se o něho někdo zajímal, lidé procházejí bez povšimnutí. Nakonec se ale v povzdálí zastavuje několik maminek s kočárky, dívají se a diskutují. Konečně přicházejí dva starší manželé a figuranta si prohlížejí, muž ho poplácává po tváři, prohlíží si ho. Nakonec vytahuje z kapsy mobilní telefon a telefonuje. Přicházejí i maminky s kočárky. „Tady jasně vidíte, že se musí vždycky najít někdo první, potom už se udělá hlouček ´radilů´,“ komentuje situaci Jiří Preclík z Českého červeného kříže. „Vidíte, že první zareagovali senioři. Tuto zkušenost máme z více případů, jakoby starší generace měla více odvahy, má možná zažitou tu určitou povinnost něco dělat,“ dodává zdravotník.

„Prvně jsem zkusil, zda má tep, poplácal ho, jestli bude reagovat. Možná měl epileptický záchvat, může to být i narkoman. Reagoval očima, mrtvý tedy nebyl. Řekli jsme si, že mobilem zavoláme záchranku. Není to první případ, kdy jsme podobně někomu pomohli, odváželi jsme také děvče, které havarovalo na kole. Nemůže nám být jedno, když se něco přihodí,“ řekl Deníku Zdeněk Opletal z Mladějova, který jako první pomohl.

Reakce přihlížejících maminek byly různé. Zazněl i hlas, že si „ děláme z lidí srandu“, nebo „zbytečně tady děsíte děti“… „Člověk se toho taky trochu bojí, neví, jestli třeba nejde o zfetovaného člověka. Sama bych asi zavolala záchranku,“ prohlásila paní, která byla u školy v autě a čekala na dceru. Ve prospěch maminek ovšem určitě hovoří skutečnost, že na místě zůstaly a zajímaly se…

Učitel neváhal ani chviličku

Test číslo dvě trval velice krátce. K ležícímu figurantovi po pár sekundách přispěchal tentokrát zástupce střední generace a snažil se mu účinně pomoci. Šlo o učitele jedné z ústeckých škol Jiřího Pavlíka. „Zásady první pomoci se snažím vštěpovat i svým žákům v rámci fyziky, kterou učím, protože tam je například problém nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Snažím se je učit i další věci. Základní úkony první pomoci znám, zavolal bych samozřejmě také záchranku. Víte, člověk by si měl možná při rozhodování o tom, zda pomůže, představit, že tam leží sám,“ uzavřel pedagog.

Ve třetím testu opět „bodovali“ hlavně senioři, kteří v podstě vůbec neváhali s pomocí. „Dal bych ho do stabilizované polohy, podíval bych se, jestli nemá zapadlý jazyk a zavolal bych doktora,“ prohlásil Josef Horský, který byl u figuranta společně s Antonínem Nečekalem první. Vzápětí se k nim přidal také čtyřiačtyřicetiletý Ondřej Štantejský. S telefonováním přitom Josef Horský, který je profesionálním řidičem „ve výslužbě“, neměl problém. „Erzetu mám přímo v mobilu, vytočil bych ji velmi rychle,“ říká. Sám také prohlásil, že akce, kterou jsme připravili, je užitečná.

Školačky přiběhly na pomoc

Poslední pokus patřil školačkám. Skupinka malých žaček hudební školy sice nejdřív kolem „zraněného“ prošla a z povzdálí se dívala, nakonec se však dívenky vydaly zpět do školy. „Jdeme za paní učitelkou, aby zavolala záchranku,“ řekla nám jedenáctiletá Táňa Bržezická. Za chvíli za ní přibíhá další mladá těhotná žena. Také ona chce k telefonu s tím, že bude volat záchranku. Jmenuje se Lenka Škarková.

Naposledy se k muži „v bezvědomí“ seběhla skupina žaček jedné z ústeckých základních škol, s nimi je i jedna studentka místní střední dravotnické školy. Ani ony neváhají s pomocí, vědí si rady, chtějí telefonovat. Pokud bychom tedy měli celý test nějak hodnotit, nejlépě při něm uspěli právě školáci a senioři. „Je to bohužel tak. Senioři se první pomoc učili, stejně tak se ji znovu učí i dnešní školáci. Ovšem generace zhruba třicátníků je na tom hůř a je to znát a vidět. S výsledky naší zkoušky jsem ovšem spokojen, celkově to nedopadlo zle, může nás těšit, že v případě problémů se vždycky najde někdo, kdo pomoc poskytne,“ hodnotil Jiří Preclík.

Představte si, že tam ležíte vy

A co ti, kdo nepomohli? Pán v kvádru s kufříkem, mladík s mobilem v ruce, zřejmě zabraný do nějaké hry, dvojice důchodců… Podobných naštěstí nebyla většina. A zmínění důchodci se hájili tím, že „se bojí nějakého namazaného chlapa…“ I to je postoj, k němuž je zbytečné dělat nějaké skandalizující závěry. Snad jen, že by si právě oni měli zkusit představit, že u té „hudebky“ leží sami…