Děti se „tlučou“ a natáčejí

„Hodně se soustředíme na školní mládež, protože se nám problémy agresivity dětí mezi sebou stupňují. Některé školy nás oslovují samy, na jiné jezdíme každoročně. Náznaky šikany se objevují už i na malých městech. Rozhodující ale je skladba dětí ve třídě. Pokud se vyskytne jedno problémové dítko na menší škole, kantoři si ho ohlídají, ve větších školách už to nejde, potom dochází k problémům, které nejsou zanedbatelné,“ uvádí k problému policejní tisková mluvčí Eva Sichrová.

Z praxe ví, že velkým problémem, ačkoli to není přímo případ šikany, je takzvaná ruská škola: „Děti napodobují klip z internetu, de facto se mezi sebou ´tlučou´. Je to nebezpečný jev, stačí jim sebemenší příklad takového jednání třeba ve zprávách v televizi nebo na internetu. Zatímco se na první pohled zdá, že to na děti bude mít odstrašující účinek, má to opačný důsledek.“

Byli to tězcí exhibicionisti

Případ z českotřebovské „Nádražky“ se vryl do paměti nejen Třebováků na hodně dlouho. Podle ředitele školy Radima Koláře bylo v dotyčné třídě hodně „těžkých exhibicionistů“ a letošní ročník se s nimi nedá rovnat.

„V návaznosti na loňský problém se u nás problematika šikany hodně řešila, děti měly besedu s právníkem, navíc působení na ně probíhá celoročně v rámci předmětů, například občanské výchovy. Jako každá škola máme metodika školní prevence,“ říká ředitel. Potřebné proškolení a prozkoušení takového preventisty však stojí až dvacet tisíc. A tady začíná bludný kruh, který souvisí i s dnešní stávkou ve školství. Školy totiž nemají na taková školení peníze, potvrzuje Kolář: „Kdybych poslal jednoho preventistu na toto školení, mám na rok o další vzdělávání kantorů postaráno. Chce se po nás, abychom měli výchovného poradce, preventistu, environmentalistu a podobně, ale peníze na to nejsou.“

Minimalizace šikany

Projekt s názvem Minimalizace šikany (MIŠ) funguje už tři roky. Nadace Oą a sdružení Aisis se před časem rozhodly tímto projektem zakročit radikálně proti narůstající šikaně ve školách. Do pilotního projektu se zapojilo 17 škol, které jasně demonstrovaly zbylým institucím, že proti šikaně bojovat lze. Rok a půl stačil na těchto školách na to, aby se tady šikana snížila o 21 procent.

„Školám, které šly do pilotního projektu, patří velké poděkování. Některé školy se do něj zapojit nechtěly, protože měly pocit, že na jejich škole se šikana nevyskytuje. Problém šikany je dnes ale všude a ty školy, které křičí, že u nich šikana není, bývají zpravidla ty, které s ní mají ve skutečnosti největší problém,“ řekla Deníku Jana Udatná, manažerka projektu MIŠ. V boji proti šikaně je nejúčinnější praxe.

Aisis proto pořádá pro učitele kurzy, které vedou odborní lektoři, psychologové nebo speciální pedagogové. Lektoři se učitelům snaží nabídnout teoretické poznatky o tom, jak šikanu rozpoznat, jak o ní hovořit, jak ji řešit. Nejdůležitější je ovšem následná aplikace v praxi.

„Učitelé se nás často ptají, jaký je recept na boj proti šikaně. Žádný není. Každý případ šikany je individuální, musí se tedy i postupovat vždy individuálně,“ vysvětlila Jana Udatná. Je také potřeba šikanu neskrývat, s žáky o ní hovořit. Pilotní projekt ukázal, že informovanost je nejlepší zbraň proti týrání mezi dětmi. Šikana je totiž hlavně problémem komunikace a vztahů mezi lidmi. Projekt MIŠ nyní startuje v dalších městech. Zájem se přidat mají další a další školy.

„Z toho máme obrovskou radost. Samozřejmě si neděláme iluze, šikanu zcela odstranit nelze. Je ale možné ji minimalizovat a to je to, o co nám všem jde,“ dodala Jana Udatná.

ŠÁRKA MIKULECKÁ
ŠÁRKA ŠKAPIKOVÁ