Výtěžek letošního ročníku sbírky, kterou pořádá Charita ČR, bude na Orlickoústecku určen pro charitní ošetřovatelskou a pečovatelskou službu, Mateřské centrum Kopretina v Horní Sloupnici, fond na rozvoj nových a rozšíření stávajících projektů, regionální půjčovnu kompenzačních pomůcek, občanskou poradnu, centrum Pod Střechou, pečovatelskou službu v domech s pečovatelskou službou, přímou pomoc a misijní dílo.

„My Tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám…“ Tato slova zazněla od 2. do 11. ledna nesčetněkrát také v České Třebové, ale i v dalších obcích, jež patří do českotřebovské farnosti, tedy v Dlouhé Třebové, Rybníku, Třebovici, Semaníně, Řetové, Řetůvce, Trpíku, Anenské Studánce, Květné a Přívratu. Ještě než sbírka skončila, doprovodil Deník Tři krále na jejich cestě po České Třebové. Reakce lidí byly vstřícné, někteří, jako třeba paní Vlasta, koledníky už vyhlíželi. „Přispívám každoročně, je to dobré, je spousta potřebných lidí, nemohoucích, nemocných. Jsem ráda, když se tu Tři králové objeví,“ prozradila nadšeně, pak ale se slzami v očích dodala: „Dnes jsem se dozvěděla, že mi zemřela spolužačka, takže aspoň takhle můžu pomoci někomu jinému.“ Svůj důvod přispět měla i dvaaosmdesátiletá Anděla Kubelková: „Už jsem starý člověk, a tak vím, co to je, když je člověk nemocný a má nějaké problémy. Člověk je na stáří k tomu vnímavější, tak jsem si říkala, že musím přispět.“ Seniorka si s koledníky zazpívala a kromě příspěvku do kasičky je obdarovala ovocem a čokoládou. Po několika desítkách minut už mrzly nohy, koledníci přesto pokračovali dál od domu k domu.

Růžena Lomarová, která je koordinátorkou sbírky pro Českou Třebovou a její okolí, se navíc s Deníkem podělila o zážitky nejen z letošního ročníku sbírky. „Ve Třebové je vždycky problém sehnat koledníky. Je to náročné, chodí se po celou dobu sbírky. Letos navíc byly velké mrazy,“ říká Růžena Lomarová a pokračuje: „Někde nás už lidé očekávali. Jsou lokality, kde jsme přijímáni pěkně, nabízejí nám i něco pro zahřátí, ale všude si čaj dát nemůžeme. Tam, kde vás lidé znají, jsou příjemnější a štědřejší. Lépe se také chodí po rodinných domech. Sice je větší zima, ale lidi jsou příjemnější než v panelácích, kde se ani neznají, je to rodinnější. Někteří lidé nám řeknou, že sbírku nepodporují. Myslí si, že je to problém státu, který by tyto sociální potřeby měl zabezpečit. Dveře nám ale lidé zabouchnou jen výjimečně.“