Mezi několika desítkami plastik od tohoto autora, které Městské muzeum v Ústí nad Orlicí opatruje ve svém depozitáři, zaujme 89 cm vysoká socha krásné dívky z patinované sádry. Jmenuje se Šárka a získala mladému umělci první velký úspěch, ale také první velké zklamání.
Quido T. Kocián se narodil 7. března 1874 v rodině soukeníka, ale jeho umělecké nadání ho předurčilo ke studiu na sochařsko-kamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší a později ke studiu sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze, a to přímo u Josefa Václava Myslbeka. Mladý žák ke svému učiteli vzhlížel s láskou a úctou. Myslbek byl v té době již velkou osobností českého sochařství, byl na vrcholu slávy a pracoval na mnoha veřejných a soukromých zakázkách (např. sochy pro Palackého most a pomník sv. Václava v Praze).
Kociánovi se tímto splnil sen, působila na něj osobnost slavného učitele, jeho přísnost a důraz na uměleckou kvalitu, realistickou věrnost a prožití tématu. První větší studentské práce (Pieta, Hygea, Zpívající děvče) jsou proto silně ovlivněny dílem Myslbeka, Určuje je především pozdní romantismus spojený s realismem. Nejinak je tomu u Šárky, která vychází z Myslbekova námětu na sousoší Ctirada a Šárky pro Palackého most v Praze. Kociánova Šárka je však laděna intimněji v souvislosti s dobovým symbolismem. Štíhlá protáhlost postavy, měkká modelace dívčího těla a volně splývajícího roucha, zasněný až melancholický výraz, to vše jsou rysy, které prozrazují Quidův zájem o nové umělecké myšlenky. Šárka tvoří v jeho školních pracích určitý mezník. Byla vystavena v roce 1897 na každoroční výstavce žáků Akademie a zaznamenala velký úspěch nejen u diváků, ale i u umělecké kritiky, která ji dokonce ohodnotila výš než dílo Myslbekovo. Ten si prý potom na Kociána zasedl a dával mu najevo, že je lajdák a v umění to daleko nedotáhne.

Šárka Quida Tomáše Kociána.
Dnes již neznáme všechny důvody, které Myslbeka vedly k tak ostrému soudu. Faktem zůstává, že Kocián chtěl ze školy odejít před absolutoriem. A i když ji nakonec na naléhání rodiny dokončil, vyvolalo to v něm hluboký psychický komplex. Později mu sice Myslbekovo uznání jeho dalšího díla, Mrtvého Ábela, a dokonce jeho osobní omluva v roce 1902 přinesly určitou satisfakci. Pocit nedůvěry ve své schopnosti se mu však v určitých životních situacích vracel a toto trauma poznamenalo prakticky celý jeho další život. Quido za svého působení v Praze patřil k tzv. pražské umělecké Bohémě. Bylo to veselé kumštýřské společenství scházející se v hospůdce Monako na Betlémském náměstí, ze kterého vzešli mnozí významní malíři nebo sochaři té doby.
Po poměrně rychlém vzplanutí sochařské slávy na samém začátku umělecké dráhy, kdy zazářil a získal řadu prestižních cen, následovalo období nejistoty, které Kocián řešil v roce 1905 odjezdem z Prahy do Hořic v Podkrkonoší, kde přijal místo pedagoga v sochařsko-kamenické škole a kde také 3. ledna 1928 zemřel.
Plastiku Šárky, stejně jako další tvorbu, která patří k pozoruhodným projevům českého secesního symbolismu, a ostatní předměty vážící se k osobě Quida T. Kociána můžete spatřit ve výstavních prostorách Městského muzea v Ústí nad Orlicí. To slavného rodáka, který byl také mimo jiné bratrancem vynikajícího houslového virtuosa Jaroslava Kociana, připomíná hned dvěma výstavami: Mládí Quida K. a Ateliér Quida K.
PhDr. H. Skalická, Městské muzeum v Ústí nad Orlicí

Městské muzeum
v Ústí nad Orlicí
17. listopadu 72
Ústí nad Orlicí 562 01
Tel.: +420 465 523 653
Tel./fax: +420 464 649 558
E-mail: info@muzeum-uo.cz