To brázdily i další „létadla“ od stíhaček a vrtulníku až po parašutisty. Na modré obloze vykouzlil efektní obrazce i Marek Hyka, český reprezentant v akrobatickém létání. Jako malý chtěl být malířem a svůj sen si plní… na obloze. Tam je doma stejně jako v Mělníku, kde se narodil, Praze, kde právě bydlí, a Moravské Třebové, kde trénuje.
V Chocni předvedl dechberoucí několikaminutovou freestylovou akrobacii. Poté, co ve svém letadle Extra 330 LC překonal přetížení téměř 10G, s úsměvem vystoupil a vyprávěl divákům o tomto druhu létání. O své dojmy se podělil i s Deníkem.

Bojíte se někdy?
Strach je nejen přirozený, ale i nutný. Když se piloti bojí, tak většinou přežijí.

Měl jste v letadle někdy moment, kdy jste si říkal: tak to je zlé…
Takové momenty se stanou a je štěstí, když je akrobat zvládne a přežije a vezme si ponaučení.

Jaká byla vaše cesta k akrobatickému létání?
Vyrůstal jsem s tátou - pilotem na letišti. Moje cesta byla jasná a daná od šestnácti let: rogalo, větroně, motorové létání… Myslím, že akrobatické létání je snem každého pilota, je to vrchol techniky pilotáže. Mně se akrobacie líbila vždycky. Už jako kluk jsem žasnul, když jsem viděl Petra Jirmuse. Říkal jsem si, tohleto chci dělat.

Velká letadla vás nikdy nelákala?
To je jako kdybyste chtěla po Schumacherovi, aby začal jezdit s autobusem… Pro mě je to závodní formule ve vzduchu. Splnil jsem si svůj sen, jsem, jak se říká, postižený akrobacií.

Děláte ji na vrcholové úrovni. Jak vypadá váš trénink?
Od března trénujeme skoro každý den, snažíme se být v letadle tři, čtyři tréninkové dny v týdnu. Potom je nutná relaxace, víc se nedá vydržet. Akrobat vydrží tři starty po patnácti minutách za den, pak už je tělo tak unavené. Většina dobrých akrobatů je středního věku, a ne dvacetiletí kluci, protože se k tomu dozrává pomaličku.