Myslím si, že je to dobře, neboť by nebylo nic horšího, než kdybychom si jako před listopadem 89 nemohli vybírat. Proto „obdivuji“ komentátory politického dění, kteří už dnes „vědí“, že ti a nebo oni nemají ve volbách šanci uspět a snáší k tomu důvody, které mnohdy mají kvalitu přání, které je otcem myšlenky. Do uvozovek jsem slůvko „vědí“ dal záměrně, neboť se s železnou pravidelností po volbách ukazuje, jak málo toho skutečně věděli. Například VV nejsou tou novou malou stranou, které jsme měli, podle mnoha komentátorů a politologů, dát svůj hlas, abychom odstranili dinosaury z politiky. Pravda, nové tváře do politiky s jejím volebním úspěchem přišly, ale s praktikami, na které si mnozí dinosauři nikdy netroufli. Samozřejmě, že nás mohou náhlá politická probuzení lidí, kteří dvacet roků spali, překvapit, ale ani jim, ale ani těm, kteří se do politiky vrací v jiných seskupeních, nelze upřít právo se pokusit ji ovlivňovat. Uspět mohou. To konec konců dokazuje TOP09, kterou naplnili lidé, kteří se dlouhodobě politicky realizovali v jiných politických stranách, ale i nové tváře, které nám s laskavou tváří ordinují další spoluúčast pacientů, doplatky za nejkvalitnější péči a nebo z nás rozbitím zákoníku práce dělají nevolníky. Zkrátka a dobře.Volič nikdy nebude mít jistotu, že to, co volí, se mu vyplatí. Přesto by se neměl nechat odradit. Musí věřit, že stokrát nic (tak nás podle mě mnozí politici vnímají) jednou umoří korupci a pak přestaneme být voly, s kterými se jen a jen oře.

František Štván