Vzniklo v březnu 2005 a stalo se pomocníkem v činnosti Ivy Kaplanové, která má s manželem v pěstounské péči celkem čtyři děti, z toho tři mentálně či fyzicky postižené. K tomu ještě stihla vychovat stejný počet vlastních, a tak nezbývá než její činnost obdivovat.

Vše začalo v porodnici

Cesta paní Kaplanové k úloze pěstouna stojí za zmínku, nevidí se každý den: „Když jsem měla druhého syna, tak jsem viděla v porodnici maminku, která doslova utekla a nechala tam svého malého chlapečka. Chtěla jsem se domluvit s manželem, abychom se o něj postarali, bylo nám ovšem řečeno, že to nepřipadá vůbec v úvahu a že místo toho musí do ústavu. Stejně nám celá situace dál vrtala hlavou a skončilo to tím, že máme doma čtyři děti v pěstounské péči.“

Cesta k získání dítěte do jakéhokoliv typu rodinné péče ovšem není ani po letech zrovna jednoduchá a Iva Kaplanová přiznává, že si musela projít vším možným.

„Alespoň v našem případě byly žádosti o přidělení do pěstounské péče velice komplikované, nejen v prvním případě, ale i v těch následujících. Třeba na poslední holčičku jsme čekali rok a půl, po tu dobu jsme ji pravidelně navštěvovali. Nemluvím o tom moc ráda. V současnosti máme v péči dvanáctiletá dvojčata, jsou u nás už deset let. Šestiletý chlapeček zhruba tři roky, čtyřletou holčičku máme téměř dvě léta. Tři z nich mají určitý typ postižení, mentální nebo fyzické,“ podotkla Iva Kaplanová.

V původní zemědělské usedlosti v Líšnici, kde rodina Kaplanových žije, je místa dostatek, tři vlastní děti už Iva Kaplanová vychovala: „Nejstarší syn pracuje jako lékař, prostřední podniká a nejmladší už je také samostatný. V Líšnici s námi žije naše dcera, ta se nám narodila až po přijetí dvojčat a byl to pro nás takový dárek za to všechno.“

Finanční náročnost je nemalá

Podle slov vedoucí občanského sdružení Šťastný domov a matky čtyř vlastních a čtyř nevlastních dětí v jedné osobě se finanční podpora od státu v posledních letech zlepšila, lidé by si ale měli uvědomit, že péče zejména o tři postižené děti je opravdu náročná činnost. Neobejde se bez každodenní dopravy do školy tam a zpět, časté lékařské a rehabilitační péče.

„Letos jsem dostali příspěvek od ministerstva práce a sociálních věcí na provoz zařízení pro výkon pěstounské péče ve výši 40%, zbytek si musíme obstarat z různých grantů, nadací a od sponzorů. Organizační stránka je velice náročná, já se s manželem a asistentkou starám o děti, s administrativou mi pomáhají další členové a dobrovolníci občanského sdružení Šťastný domov,“ poznamenala Iva Kaplanová a pokračovala: „Děti vyžadují péči čtyřiadvacet hodin denně, není to jednoduché. Navíc u tří handicapovaných dětí nevíme, jaká bude jejich budoucnost, už teď je jasné, že se o sebe nedovedou samy postarat. U dvojčat jsme v tuto možnost doufali, ale vývoj v posledních letech naznačuje spíše opak.“

Občanské sdružení Šťastný domov, které zajišťuje péči pro postižené děti, pochopitelně spoluprace s dalšími podobnými institucemi, Iva Kaplanová jmenovala namátkou některé z nich: „Mezi naše spolupracovníky patří mimo jiné nadace Rozum a cit, sdružení Amalthea Pardubice a Ranná péče z Prahy. Patří sem také fimy, jež nám zajišťují třeba hippoterapii. Naším snem je zbudovat chráněné bydlení pod občanským sdružením Štasný domov pro postižené děti, aby se jim dostalo stálé péče a dohledu,“ vyjádřila nakonec své přání Iva Kaplanová.

Na adopci se čeká mnohdy roky

Máte zájem adoptovat dítě? Čekací lhůty jsou po krajích velmi různé. Záleží i na vašich představách o dítěti.
„Žadatel, který má zájem o kterýkoliv typ náhradní rodinné péče o dítě, podá žádost na příslušný krajský úřad. Doba, po kterou žadatelé na dítě čekají, je velmi různá. Pohybuje se od několika týdnů po několik roků,“ potvrdil Deníku Jiří Sezemský, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí.
Časový předpoklad trvání celého procesu zařazení do evidence žadatelů o osvojení nelze jednoznačně stanovit, neboť každý krajský úřad přijímá různý počet žádostí.

„Odhadem lze říci, že proces zařazení trvá v průměru asi sedm až deset měsíců. Někdy i více. Po zařazení do evidence je tzv. Čekací doba na dítě velmi různá a zejména se odvíjí od představ žadatelů o dítěti, které chtějí přijmout,“ vysvětlil Sezemský.
Počet žadatelů v Česku neustále stoupá. Naproti tomu se do evidencí dostává čím dál méně dětí. Zejména pak dětí ve věku od narození do jednoho roku vhodných pro osvojení je v evidenci stále méně.

Zpravidla platí, že nejdéle čekají ti, kteří mají nejvyšší požadavky.

„Jestliže si žadatelé přejí přijmout do své péče dítě zdravé, majoritní populace, co nejmenší, pak čekací doba je v průměru kolem tří let, někdy i déle. A takových žadatelů je logicky mnoho,“ dodal Sezemský.

JAN POKORNÝ
ŠÁRKA ŠKAPIKOVÁ