obrněné brigády v Anglii za druhé světové války, kolekce československých letadel, prezentace klubu nebo malování figurek,“ uvedl Tomáš Hrdlička, člen pořádajícího Klubu plastikových modelářů Česká Třebová.
Hodnotilo se dvěma způsoby: tradičně a systémem líbí – nelíbí. „Hodnocení rozhodčími podle pravidel svazu modelářů ČR prosazujeme kvůli žákům, protože se naučí čistě stavět. Dle kritérií se boduje například čistota stavby, patina, kamufláž. Módnější je líbí – nelíbí, kdy tři modely v každé kategorii na základě zkušeností vybere skupina rozhodčích,“ uvedl Hrdlička.
Na rozdíl od modelářů, kteří se co nejvěrněji do detailů snaží zachytit na modelu realitu, svou cestou jdou vyznavači kategorie „What If“. Její název se dá volně přeložit, „co by bylo, kdyby…“
„Ve většině případů modely nezachycují realitu, buď je to úplná fikce, nebo jde třeba o letadla, o nichž se uvažovalo, že by mohla být ve výzbroji,” vysvětlil Zdeněk Uj, který do Třebové přijel z Hlinska. Jak dodal, základem modelů jsou klasické stavebnice, při jejich dotváření se však modeláři řídí jen vlastní fantazií. „Hlavní důvod je ten, že se odreagujeme. Modelařina má být koníček, ne dogma. Většina to ale bere striktně, my jdeme proti proudu. Málokdy soutěžíme, protože většina modelářů tohle moc nemusí, považují nás za takové černé ovce,” dodal Zdeněk Uj.