Během tří hodin vyměřeného času soutěžili o nejlepší technický model tiskárny, který sestavovali ze stavebnice Merkur. Akci uspořádala Hospodářská komora České republiky s podtextem „Hledáme technické talenty."

„Když se na ně dívám, v jak skvělé náladě se chopili úkolu sestavit stroj, který bude funkční – na konci musí být schopen nanášet razítka včetně barvy – bez pomoci lidské ruky, jsem překvapen, jak jsou naši reprezentanti zapálení a jak spolupracují od samého začátku. Bez jakékoliv předchozí přípravy prostě otevřeli kufr, rozdělili si úkoly a pustili se do práce," komentoval průběh soutěže vedoucí tréninkového centra Bühler CZ Stanislav Hudák. Současně upřesnil, co je na souhře týmu nejdůležitější: „Nejdůležitější je spolupráce a organizace týmu, která se i v reálném pracovním životě odráží na výsledcích firmy."

Podle Heleny Hrdinové z Okresní hospodářské komory v Ústí nad Orlicí byli účastníci za Pardubický kraj vybráni na základě výjimečné spolupráce Střední školy obchodu, řemesel a služeb v Žamberku s podporující firmou.
Stanislav Hudák připomněl, že firma pomáhá rozvíjet technické talenty kromě výprachtické základní školy v dalších pěti školách regionu Orlickoústecka a úzce s nimi spolupracuje.

Žáci přiznali, že se jim občas klepaly ruce a setkali se i se stresem. Například pro Honzu to byl první takový zážitek: „Ještě jsem takhle nikde nebyl a je dobré to zažít. Příště už se nebudeme tak stresovat." Také napětí pedagoga bylo veliké: „Mně se akce moc líbila, kluci poznali konkurenci a vyzkoušeli si, co je ´stavět naostro´. Příště bychom si ještě více naplánovali spolupráci týmu," říká učitel ze základní školy z Výprachtic Jiří Formánek. Dodal, že se stavebnicí Merkur žáci nepracují tak často. Škola se snaží vybavit dílny vším, s čím se děti potřebují seznámit, aby mohly pracovat kvalitně. „Pro Bühler naše děti vyrábějí konkrétní výrobek pro reálné využití, a to stovky háčků, které musí být hodně přesné, kluky to moc baví," dodal učitel.

Podle kapitána týmu Josefa Luxe, který v Bühleru pracuje jako konstruktér, se soutěž moc povedla, i když jeho tým nebyl mezi třemi vítězi. „Nevěděli jsme vůbec, do čeho jdeme, a hodně jsme se přiučili. Zjistili jsme, že v kufru byly také chytáky, například rezavé matice. Líbilo se mi také, že to, co jsme měli za úkol vyrobit, mělo být funkční. A bylo to těžké, hodiny utíkaly moc rychle. Příště bych tým více vedl k tomu, aby co možná nejdéle montovali podsestavy zvlášť, a teprve potom jsme je uložili na společný základ a smontovali."

(zhc, zr)