Soutěž mi otevřela oči. Je to trochu jiný svět

Tyto dny jsou v životě Andrey Kalousové ve znamení příprav a nervozity. Do čínské Sanye totiž odlétá v pátek úplně sama. „To víte, že se bojím," přiznává na úvod rozhovoru a dodává: „Budu přestupovat v Pekingu a na přestup budu mít pět a půl hodiny." Kdo se stane nejkrásnější ženou světa, bude jasné 19. prosince – na finále z 98 soutěžících postoupí deset finalistek.

Sympatická Andrea si je vědoma důležitosti cesty a rozhodně nechce nic nechat náhodě. „Respekt mám z angličtiny, sleduji anglické filmy či filmy s anglickými titulky," poodkrývá v rozhovoru. Kromě příprav ale stihla ještě zasednout v porotě castingu na budoucí Českou Miss 2016.

Andreo, v pátek odlétáte, jak se cítíte?
Cítím se tak, že mně asi teprve v pátek došlo, že někam odlétám, takže všechno sháním na poslední chvíli. Pilujeme šaty, budou tam i další disciplíny, takže abych všechno měla kompletní, budu tam mít i kroj. Je to poměrně hektické a jsem z toho trochu nervózní.

Jaké vás na Miss World čekají disciplíny?
Bude tam talentová a sportovní disciplína, poté disciplína, ve které bude každá soutěžící prezentovat svůj projekt jak pomáhat krásou, a chybět nebude určitě ani promenáda v plavkách.

Prozradíte, s jakým projektem tam jedete vy?
To zatím neodtajním (směje se).

Soutěž bude určitě velmi náročná. Jak si věříte?
Jsem z toho poměrně nervózní, zároveň se ale těším. Budu se snažit dobře reprezentovat. Nechci tu příležitost nechat upláchnout, abych si o několik let později řekla ´mohla jsem do toho dát víc´ – takže do toho půjdu naplno.

Z čeho máte největší obavy a jak se připravujete?
Respekt mám z angličtiny, nikdy jsem nebyla takhle daleko, abych se sama dorozumívala cizí řečí, takže jsem sledovala filmy v angličtině či s anglickými titulky.
Kvůli přípravě taky určitě běhám víc než předtím.

Letí někdo s vámi?
Ne, do Číny letím sama samotinká.

Vraťme se ale k České Miss. Od soutěže uplynulo více než půl roku. Jaké bylo stát na pódiu s korunkou na hlavě?
Bylo to neuvěřitelné. Ačkoli jsem po tom od malička netoužila, když už v soutěži člověk je, chce pochopitelně vyhrát. Když ale řekli moje číslo, tedy dvě, nejdřív jsem si myslela, že řekli pět. Takže jsem se nejdřív rozhlížela, co se děje, a když zaznělo mé jméno, teprve jsem pochopila, že jsem to opravdu já. V hledišti seděl můj brácha, byl na mě pyšný.

Jaké byly následující dny po návratu domů? Co reakce okolí?
Přivítala mě celá škola, všichni mi tleskali a bylo to od nich moc hezké. Setkávám se převážně s pozitivními reakcemi.
Do soutěže vás přihlásila vaše vychovatelka Eva Dykastová, podporuje vás i teď? Chodíte k ní pro radu?
Ano. Jen teď jsem odešla z internátu, protože jsem nestíhala pendlovat mezi domovem, internátem a Prahou. I tak se setkáváme, v osobním volnu.

Jak vám soutěž změnila život?
O 180 stupňů. Dřív jsem byla taková naivnější, ale tohle je trochu jiný svět. Takže mi to svým způsobem otevřelo oči. Mám teď také o hodně méně času na školu než předtím, mám individuální studijní plán a je docela náročné to obojí stíhat.

Co vám soutěž dala a vzala?
Poznala jsem spoustu nových lidí, přátel a získala také obrovské zkušenosti. Co mi vzala? Spoustu času, soukromí a moji mladou naivitu (směje se).

Se soukromím souvisí další otázka. Jak se vyrovnáváte s bulvárem?
Přistupuji k nim tak, že pokud se mnou chtějí udělat rozhovor, tak ho poskytnu. Nejsem proti nim nijak vyhraněná, ale snažím se je neřešit, protože to nemá cenu. Pochopila jsem, že bulvár bohužel funguje tak, jak funguje.

Někde jsem četla, že nejste rozhodnutá, jestli půjdete dál ve šlépějích Miss, nebo zdravotnictví?
Zdravotnictví opustit nechci, ale teď přemýšlím, co dál. Zvažuji, jestli třeba na rok nepůjdu na jazykovku. A pokud ne, tak bych chtěla studovat psychologii na vysoké škole.

Jak vypadá váš běžný pracovní týden?
Máme různé partnerské akce, kde musím být. Je to tak maximálně dvakrát nebo třikrát do týdne a zbytek týdne pak věnuji škole. Občas mám i focení.

Mluvila jste o angličtině. Potřebujete ještě další jazyky?
Ne, podmínkou je angličtina. A nevím, jestli se to k tomu dá řadit, ale studuji i znakový jazyk.

To je zajímavé. Jak jste se ke studiu znakového jazyka dostala?
Díky studiu na zdravotnické škole. Byl tam dobrovolný kurz, tak jsem toho využila. Vždy mi přišel zajímavý. Jsem ale začátečnice, učila jsem se ho půl roku.

V čem je podle vás kouzlo znakového jazyka?
Je poměrně lehký, spoustu slovíček si mohu odvodit. A kouzlo? Přece to, že se díky němu mohou dorozumívat neslyšící.