Představte nám, prosím, svoji skupinu.
Jsme sokolnická skupina svatého Bavona a zároveň sídlíme při Základní škole s mateřskou školou Maximiliána Hella ve Štiavnické Bani, to je u Banské Štiavnice. Tato základní škola je jedinou na světě, na které se vyučuje a klasifikuje předmět sokolnictví.
Jak reaguje publikum na vaše ukázky?
Zájem je obrovský. Velmi nás těší, že jak dospělý, tak i dětský divák najde cestu i čas na to, aby se přišel podívat na naše sokolnické vystoupení. Snažíme se je dělat tak, aby byla na jedné straně zábavná, na druhé poučná a měla i edukační charakter.
S jakými dravci jste do Ústí přijeli?
Dovezli jsme s sebou káně lesní, raroha velkého, káně Harrisova a krásného a obrovského dravce orla bělohlavého.
Ti menší při pondělní ukázce poněkud „zlobili", usadili se na kandelábr, pak na střechu a nechtěli slétnout…
Stává se nám to, ne často. Dravci nejsou stroje. Musíme proto dávat velký pozor i na to, jak jsou připraveni. Nakonec všechno dobře dopadlo, po skončení ukázky jsme je ze střech stáhli.
Zajímavá byla i reakce místního ptactva, které zuřivě kroužilo nad náměstím. Rozčilujete je?
Ano. Zpravidla poštolky obecné, když hnízdí. Když přijdeme do jejich teritoria my s dravci, jsou to pro ně predátoři a bojí se o svá mláďata, útočí a útoky se snaží predátora odehnat. Setkáváme se také s menšími, krkavcovitými ptáky, kteří se snaží dravce odehnat, když do nich naráží, nalétávají nad nimi…
Takže to kroužení místních opeřenců znamenalo „Běžte odtud pryč"!
Něco na ten způsob. Ale i holubi, kteří viděli naše dravce, hlavně raroha velkého, se lekli a odlétávali pryč.
Můžeme se na vás těšit i za rok při dalších ústeckých městských slavnostech?
Pevně věřím, že ano, protože spolupráce s Ústím je už několikaroční, stala se tradicí. Budeme rádi, když nás znovu pozvou a budeme moct přijet.