Pod platanem v choltickém zámeckém parku se pozůstalí budou moci rozloučit se svými zemřelými blízkými. Na stránkách novin i sociálních sítích se rozhořela diskuze. Patří smrt na veřejné prostranství, před zraky veřejnosti, dětí, na místo, kde se konají svatební obřady? A proč ne? Od kdy není smrt součástí našeho života?
Vezměme si na pomoc útlou knihu socioložky Jiřiny Šiklové Vyhoštěná smrt. Je o umírání, smrti a s tím spjatých a dnes tabuizovaných tématech. Připomíná, že dříve se málokdo dožil vysokého věku a běžně umíraly děti. Se zvyšujícím se věkem populace se ale ze smrti stává tabu. Mrtvý už se nevynáší nohama napřed, rakví se neklepe o práh, smuteční průvody už nechodí a smrt už není záležitostí společenství celé obce. Smutek je vnímán jako slabost.
„Vědomí smrti, tedy vědomí konečnosti našeho života, je asi základním znakem lidí, který odlišuje člověka a nepřímo i lidstvo od ostatních živočichů," připomíná Jiřina Šiklová. Smrt je součástí našeho života, tak proč ji vyhánět z parku. Šárka Mikulecká