To je termín odjezdu na slovenské hory, který léta organizuje velký znalec hor, náš kamarád Jindřich Horáček.

Letos, na rozdíl od let minulých, vypadala situace s počasím více než dramaticky a prognózy na dny příští nevěštily nic dobrého. Odjezd v nočních hodinách z Chocně a cesta přes Moravu do cíle první tůry byly provázeny přeháňkami a mlhou.

Sulovské vrchy poblíž Čadce, tůra relativně lehká na rozcvičení. K našemu milému překvapení počasí dobré a přechod na Sulovský hrad a hrad Hričov v nás zanechal velký dojem. Když si uvědomíte, jak tyto stavby dlouho stojí, odolávají povětrnostním podmínkám a v jakém jsou solidním stavu, klobouk dolů před středověkými staviteli. Záhadou také zůstává, jak na takové kopce, kde po skále musí turista trošku zabrat, jezdil tenkrát hradní pán, jak se tam vozil materiál a zásoby. Dnes by to muselo řešit konzilium inženýrů, projektantů, ochránců přírody a výsledek by byl s otazníkem.

První tůra zdárně za námi, odjezd z obce Hričovské Podhradie na druhý konec Slovenska do obce Vrbov poblíž Popradu, kde jsme měli ubytování. Ráno sluníčko, druhá tůra Slovenský ráj. Klasika, výchozí bod chatový tábor Podliesok, prielom Hornádu, Letanovský mlýn, Tomašovský výhled. Konečná stanice obec Čingov. Pěkné počasí, přechody po žebřících, stupačkách, lanových mostech nad řekou Hornádem malinko lechtaly u osrdí. Kdyby pršelo, bylo by to v některých partiích dosti nebezpečné, ale jelikož jsme tuto šli všichni již několikrát, věděli jsme co nás čeká, a tak vše dopadlo dobře. Celý Slovenský ráj je jedinečná přírodní rezervace, kdo tam byl, ví, o čem je řeč. Můžeme Slovákům jen závidět. Večer bylo koupání v termálních koupalištích přímo ve Vrbově, kde se nabíraly síly na těžkou tůru, která nás čekala další den.

Vysoké Tatry, lanovkou na Skalnaté pleso, přechod přes Velkou Svištovku na chatu u Zeleného plesa, výstup na Jahnačí štít a zpět na chatu a potom dlouhý sestup okolo Bílého potoka k autobusu. Několik zajímavostí k této tůře: na Svištovce a při sestupu, kde jsou řetězy, nás provázeli kamzíci. Bylo obdivuhodné sledovat jejich bravurní pohyb po skalách. Na chatě u Zeleného plesa se natáčel film „Jak se krotí krokodýli.“ Na Jahnačí štít vystoupila část výpravy, ti nejzdatnější, neb se náhle změnilo počasí.

Počasí se ve Vysokých Tatrách zhoršilo, proto odpadla poslední tůra do Polska na Hrubý štít (2172 m) a sestup k Mořskému oku. Využili jsme lepšího počasí v dolině a navštívili jsme vyhlášený Spišský hrad. Hrad nemá svou velikostí, výstavností i celkovým pojetím ve střední Evropě konkurenci.
Poslední den, neděle, byla již dnem odpočinku a přípravou na odjezd domů. Navštívit starobylé město Levoču byl dobrý tah. Krásné město, slunečné počasí, dobrá pohoda a očekávání v podobě návštěvy chrámu sv. Jakuba a známého dřevěného oltáře od Mistra Pavla z Levoče. Měli jsme to štěstí, že byla neděle, mše svatá a celý oltář byl osvícený, jinak není moc vidět. Nasvícený vypadá majestátně.
V poledne slovenská anabáze končí a vydáváme se na cestu domů do Česka a v podvečer stojíme na choceňském náměstí.

Závěrem bych chtěl za všechny účastníky poděkovat řidiči autobusu z nejmenované firmy z Vlčkova za parádní a bezpečnou jízdu. Jindrovi Horáčkovi za šéfování, zorganizování a hladký průběh celé akce. Dík patří tomu „nejvyššímu“ za to, že jako zázrakem nám poslal slušné počasí. Protože být na horách, když prší a není nic vidět, tak je lepší být doma nebo i v „mizerné hospodě“. Poslední dík všem, že jsme se všichni vrátili domů živi a zdrávi.

JIRKA TUREK - AGBAR Koldín