Tehdejší majitelé pivovaru (rod Kinských) si nechali v roce 1853 postavit novou sladovnu za úředním domem směrem do Pelin. Původní starý pivovar u řeky Orlice (o kterém se zmiňoval minulý díl) byl roku 1854 zbořen a o rok později byl postaven proti sladovně nový pivovar, který byl na svoji dobu moderně vybaven (se strojovnou a varnou). Tato dispozice pivovarských budov se dochovala do dnešních dob.

Na počátku 70. let 19. století došlo k modernizaci knížecího pivovaru (nový hvozd, parní kotel, sladovna) a od té doby byl označován jako „Parostrojní pivovar knížete Kinského v Chocni“. Zdejší výrobě piva se dařilo a rostoucí výstav umožňoval další expanzi. Knížecí pivovar měl ve 2. polovině 19. století sklady piva ve Vysokém Mýtě, Brně, ve Vídni či Budapešti.

Celý seriál o choceňských podnicích najdete ZDE

Pověst choceňského pivovaru povznesl hlavně sládek František Suda (1849–1904). Za jeho nástupu pivovar vyráběl okolo 10 000 hl piva (rok 1891) a když sládek Suda o sedm let později odešel, tak výstav piva dosahoval přes 27 000 hl. Dalším výtečným sládkem byl Vilém Greif (1842–1904), který patřil mezi uznávané odborníky a každý z pivovarů pod jeho řízením stoupl ve výrobě. Choceňské pivo vynikalo dobrou kvalitou, a proto mělo v místě slabou konkurenci. Velkou zkouškou pro pivovar byla první světová válka, kdy chyběly výrobní suroviny a nebylo z čeho vařit. Dokládá to i statistika – na počátku války v roce 1914 vyrobil pivovar 22 000 hl piva, ke konci války v roce 1918 pouze jen přes 3 000 hl.

V období první republiky choceňský pivovar vařil 10stupňové výčepní pivo, 12stupňový ležák, 12stupňový tmavý granát a speciální 13stupňový světlý březňák. V letech 1924 až 1927 proběhla rekonstrukce stávající kotelny, postavení nového 25 metrů vysokého komína a zakoupen nový parní kotel firmy Breitfeld a Daněk z Karlína. V období protektorátu byla omezována stupňovitost piva, která klesla na 8, 6 a později dokonce na 4 stupně. V roce 1941 došlo k přestavbě varny pivovaru.

close Dobová cedule choceňského pivovaru info Zdroj: Orlické muzeum Choceň zoom_in Dobová cedule choceňského pivovaru

Po válce byl choceňský pivovar na základě dekretu prezidenta republiky v roce 1945 zkonfiskován dosavadnímu majiteli Oldřichu Ferdinandovi Kinskému. Od roku 1949 byl choceňský pivovar začleněn do skupiny Východočeské pivovary n. p. oblastní ředitelství v Pardubicích a od roku 1960 byl zařazen do koncernového podniku Východočeské pivovary n. p. Hradec Králové, závod Choceň, kde zůstal až do ukončení provozu.

V roce 1975 došlo k nepovedené rekonstrukci hvozdu sladovny (z nepřímého ohřevu se přešlo na přímý ohřev). V důsledku toho vyrobený slad zapáchal kouřem. Záhy byla sladovna uzavřena. Pivovar v posledních letech svého provozu často střídal sládky, výstav piva se většinou pohyboval mezi 50 až 60 000 hl.

Pivovar v Chocni potřeboval pro další provoz další nové technologie a modernizaci, které ovšem vyžadovaly velké finanční investice. Ovšem začleněním do národního podniku se sídlem v tehdejším krajském městě Hradci Králové se stalo řízení místního provozu těžkopádným a plánovaný příděl financí zbyl jen na to nejnutnější. Tento stav nebyl dlouhodobě udržitelný, a tedy ekonomické důvody zapříčinily uzavření pivovaru. Stáčení choceňského piva zde bylo ukončeno v roce 1982 (lahvového dne 29. listopadu a sudového o dva dny později). V roce 1983 došlo ještě k uvaření 64 700 hl mladiny. Výroba ve varně skončila dne 19. prosince 1983 a následující rok byla průběžně navážena zkvašená mladina do spilky a pivo do sklepa pro svitavský pivovar. Poslední pivo ze sklepa bylo odvezeno dne 20. prosince 1984.

Před stavbou budovy Domova mládeže „Na Parapleti“ v letech 2003–2005 došlo k zániku hodnotných ležáckých sklepů zahloubených ve stráni za pivovarem. V roce 2021 se podařilo navázat na bohatou tradici pivovarnictví v Chocni a v prostorách původního pivovaru se opět rozjela výroba choceňského zlatavého moku.

Mgr. Michal Hofman