Kruhovou cihelnu v Chocni založil v lokalitě na Křepčích č. p. 483 zdejší stavitel Josef Kosina (1852–1914) v roce 1893. Byl to prozíravý krok, protože režijní cena cihel mu umožnila stavět za nižší náklady a díky tomu měl v Chocni a okolí mnoho zakázek. Kosinův stavební a cihlářský podnik realizoval význačné budovy po Chocni – např. na jaře 1896 spolu se stavitelem Karlem Havlíčkem začali stavět novou školní budovu vedle fary. Dále železničářské domky v ulici Sv. Čecha, dům MUDr. Václava Fikejze v Jungmannově ulici čp. 305 a další stavby.

V roce 1910 prodal zavedenou cihelnu stavitel Kosina panu Antonínu Suchánkovi z Vamberka, jehož rodina vlastnila závod Vamberecká kamna. Původní strojní zařízení cihelny v Chocni nový majitel nahradil v letech 1927 až 1930 parním strojem o výkonu 80 HP (koňských sil) s parním kotlem, dvěma cihlářskými lisy, válcovým strojem a bubnovým podavačem suroviny. Od té doby se oficiálně nazývala „Parostrojní kruhová cihelna Antonína Suchánka v Chocni“. Cihelna měla kruhovou cihlářskou pec systému Hoffmann s 14 komorami s celkovým vkladem 78 tisíc cihelných jednotek a patřil k ní 38 metrů vysoký komín.

Provoz výroby cihel byl převážně v letní sezóně (od dubna do října), ale v zimním období se „haldovala“ surovina ze břehu pro obyčejné cihly. Ložisko cihlářského spraše bylo velmi kvalitní (barvy tmavě okrové až rezavé), že bylo možné kromě cihel ručních a strojních vyrábět i kvalitnější tašky hladké, dvou žlábkové a srdéčkové, trativodní trubky o průměru od 5 do 15 cm, duté cihly, dvou děrové a čtyř děrové cihly, příčkovky, stropnice atd. Ročně se tak použilo asi 5 000 m3 hlíny. Také se tu vyráběly šamotové cihly a tvárnice z dovážené suroviny z ložiska na Prorubě u Potštejna.

Roční výroba cihelny činila v průměru 1,5 milionu cihelných jednotek při stavu 35 zaměstnanců. Doprava cihlářského materiálu na staveniště v Chocni i do blízkého okolí byla obstarávána vlastní traktorovou soupravou s vlečnými vozy.

Protektorátní nařízení zastavilo provoz zdejší cihelny ke dni 30. dubna 1942. Výrobní zařízení bylo zachováno, ale po roce 1945 již nebyl provoz obnoven. Protokolem tehdejšího Okresního národního výboru ve Vysokém Mýtě z roku 1950 byla cihelna předána k účelům místního jednotného zemědělského družstva (areál cihelny byl poté využíván jako kravín a sklad brambor), přestože ložisko suroviny nebylo dosud vyčerpané. Vlastní cihelna s kruhovou pecí byla zbořena v roce 2005.

Mgr. Michal Hofman, Orlické muzeum