V místech za choceňským tunelem v Pelinách stával tzv. Pelinský mlýn, který v polovině 19. století vystavěl mlynář Josef Kaplan (1822–1870). Mlýn roku 1875 koupil podnikatel staveb drah a budoucí starosta Chocně Antonín Houdek (1828–1907) pro svého syna Antonína juniora (ten však předčasně umřel). Brzy zde Houdek nechal zřídit 40 tkalcovských stavů a vedle mlýna tu začala fungovat i mechanická tkalcovna.

Tato tkalcovna díky schopnosti Antonína Houdka prosperovala a vedle domácích odbytišť vyvážela své bavlněné výrobky i na Balkán. Postupnými přístavbami byl zvýšen počet tkalcovských stavů na 150.

Celý podnik koupil od stárnoucího Houdka v roce 1903 jaroměřský podnikatel Josef Jehnička (1869–1937) a dále rozšiřoval výrobu. V roce 1907 na pěti stech stavech zaměstnával až 260 dělníků, pro které vystavěl nedaleko závodu v Pelinách i obytné nájemní domy. V roce 1911 zrušil majitel Jehnička veškeré mlýnské vybavení a už se zcela orientoval jen na textilní výrobu. Až do roku 1916, kdy byl provoz pro válečný nedostatek materiálu zastaven, vyráběl podnik bavlněné výrobky – molina, kartouny, grizety a kepry.

Jako zajímavost uvádím, že ve svém podniku továrník Jehnička spustil první hydroelektrárnu o výkonu 150 kW (díky úpravě říčního splavu a náhonu). Karlínská Křižíkova továrna zde vybudovala rozvodnou síť, pomocí níž Jehničkova nová elektrárenská společnost zajišťovala dodávku elektrického proudu pro celou Choceň.

Továrník Jehnička přikoupil i nedaleký objekt bývalé „Korábky“ v Hrádníkách, kdysi starého mlýna, který v roce 1913 vyhořel, jehož název byl odvozen od mlynáře Emanuela Korába (1857–1913), který roku 1897 přistavěl k původnímu mlýnu tkalcovnu. Od roku 1922 tu Josef Jehnička zřídil generátor pro výrobu elektrické energie o výkonu 120 kW.

Ve dvacátých letech minulého století byl provoz na několik let v Jehničkově tkalcovně zastaven. Teprve v roce 1927, když ji převzali jeho synové Alois a Josef ml. Jehničkovi, se výroba rozjíždí, a to i díky dojednaným zakázkám pro československou armádu a zlínského Baťu. Ovšem s nástupem velké hospodářské krize ve 30. letech došlo k dalšímu útlumu výroby ve zdejší textilce. Ve snaze zajistit provoz textilky přechází tato tkalcovna v letech 1932 až 1933 na výrobu hedvábných tkanin.

Po znárodnění v roce 1948 se Jehničkova továrna stala součástí národního podniku Henap, záhy byl choceňský podnik organizačně začleněn jako závod 14 do národního podniku Hedva se sídlem v Moravské Třebové. Výroba se poté specializovala na hedvábné šatovky a pánské podšívky (část produkce se vyvážela i do západních států). V 60. letech 20. století tu pracovalo cca 190 zaměstnanců, převážně žen. Průměrná měsíční mzda v podniku činila v roce 1964 1167,- Kčs. V letech 1980 až 1982 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zastaralé tkalcovny. Poté továrna vyráběla cca 2 miliony metrů hedvábných tkanin. V roce 1991 byla Hedva vrácena původním majitelům Jehničkovým. Ovšem dále se v textilní tradici nepokračovalo a objekt tkalcovny byl využit pro strojní a obchodní výrobu.

Mgr. Michal Hofman, Orlické muzeum v Chocni