Josef Kudláček (1830–1909), rodák z Borohrádku se po vyučení usadil v Chocni a v roce 1858 byl přijat do zdejšího cechu „rozličných řemesel“. Koupil si domek na Záměstí v č. p. 193 a začal v zadní místnosti vyrábět kávové mlýnky. Jednalo se tak o nejstarší strojírenskou firmu v Chocni a rok 1858 je počátkem slavné historie zdejšího podniku.

Josef Kudláček začal v 60. letech 19. století vyrábět uzenářské strojky ve své dílně, kterou si postavil na dvoře svého domku. K dílně přistavěl v sedmdesátých letech 19. století i malou slévárnu. Odbyt řeznických a uzenářských strojů neustále rostl, a proto Josef Kudláček výrobní dílnu dále rozšířil (v roce 1887 přikoupil stavení č. p. 191 na Záměstí, vystavěl tu patrový dům a ve dvoře velkou strojnickou dílnu se slévárnou).

Ovšem za neustálého růstu výroby ani tato dílna nestačila, proto původní slévárnu změnil na výrobní podnik a novou velkou slévárnu postavil přes ulici na pozemcích domů č. p.159 a čp.160, které zbořil a na jejich místě postavil podobný patrový dům jako č. p. 191.

Továrník Kudláček své výrobky úspěšně prezentoval i na Všeobecné zemské výstavě v Praze v roce 1891, kde obdržel bronzovou výstavní medaili.

Takto zavedený závod předal Josef Kudláček st. svému synovi Josefovi Kudláčkovi ml. a svému zeti Štěpánu Mrázovi (Kudláček ml. převzal správu a vedení podniku, Mráz zajištoval technické vedení ve výrobě).

Vedle různých uzenářských strojů, které byly exportovány dokonce až na Dálný východ, se v továrně vyráběla i kompletní zařízení jatek (instalovány např. v Písku, Domažlicích, Sušici, Rokycanech, Benešově, Mělníku, Mnichově Hradišti, Náchodě, Kostelci nad Orlicí, Králíkách, Ústí nad Orlicí, Litomyšli, Chocni apod.).

Majitelé KudláčkoviMajitelé KudláčkoviZdroj: Orlické muzeum Choceň

Za první světové války se Kudláčkova továrna přeorientovala na válečný program a vyráběly se zde šrapnely, ruční granáty, vojenské polní kuchyně atd. Po smrti Josefa Kudláčka mladšího v květnu 1916 převzal továrnu syn Štěpána Mráze – Jaroslav Mráz, který podnik dále rozšířil o nové tovární dílny. Přesto si továrna ponechala v názvu s ohledem na tradici jméno Josef Kudláček.

V období první republiky zaměstnávala továrna kolem 100 zaměstnanců. Dle nařízení ministerstva národní obrany z roku 1937 byl závod zapsán na seznam strategických podniků, které byly důležité pro obranu státu a byla zde zahájena výroba součástek dělostřelecké munice. Po druhé světové válce se továrna vrátila ke svému původnímu programu výroby uzenářských strojů. Po znárodnění v roce 1948 přešel závod pod hlavní správu masného průmyslu. Později došlo k několika změnám názvu podniku, který byl nakonec začleněn pod koncern Masného průmyslu Praha jako vývojový a servisní závod v Chocni. Po privatizaci došlo k postupnému omezování výroby až k jejímu ukončení. V části areálu bývalého podniku byl poté postaven supermarket, zbylé budovy našly jiné využití.

Mgr. Michal Hofman