Budova stojí dodnes a po celou dobu své existence sloužila podle tvrzení Zdeňka Baboráka filmovým projekcím v podstatě bez přestávky.

Zdeněk Baborák je zkušený kinař, kino je málem celým jeho životem. Má to v rodině, pamětníci si ještě určitě vzpomenou na jeho maminku, která byla vedoucí lanškrounského kina dlouhá léta a jako kinařka si vydobyla velké renomé. On sám byl ředitelem někdejší okresní správy kin, nedlouho po sametové revoluci pak „zdědil"  kino po mamince a šéfuje mu dodnes.
„Kino v Lanškrouně bylo německé, což mělo logiku, protože ve městě žila většina německých rodin. Ve dvacátých letech minulého století začalo ale promítat i kino české, které bylo v budově tehdejší Besedy. Jeho činnost ovšem ukončil příchod německých vojsk, která zabrala na podzim roku 1938 Sudety," přibližuje další detaily z historie kina v Lanškrouně Zdeněk Baborák.
Navzdory předpovědím některých skeptiků kina přežila zvuk, válku i televizi a mají i dnes v oblasti kulturního vyžití lidí stále své nezastupitelné místo. Jejich provozovatelé o ně ale musí bojovat. A v Lanškrouně se to určitě daří.

V době stahování a kopírování filmů z internetu, domácích kin s nejmodernějšími  obrazovkami a nepřeberného množství televizních programů se musí provozovatelé kin, chtějí-li přežít, snažit, musí hodně přemýšlet o tom, jak vyjít filmovému divákovi vstříc. V čem je podle Zdeňka Baboráka tajemství úspěchu?

„Hrajeme vlastně každý den a lidé si podle mě mají z čeho vybírat. Snažíme se především nasazovat nové tituly v premiérách. Je-li v republice premiéra dobrého filmu, chceme ji mít i my. A daří se nám to. To je hodně důležitý moment. Letos se třeba těším na poslední díl Hobita, ten dáme určitě zase v půlnoční premiéře. Každý měsíc uvádíme deset až dvanáct nových titulů, k tomu nějaké reprízy. Nesmíme zapomínat na děti, třeba na červen máme naplánovanou premiéru filmu Jak vycvičit draka II, chystáme i poslední Transformery," zdůrazňuje  šéf kina. Jak dodává, zásadní roli samozřejmě hraje i technická úroveň projekcí, vybavení kina. Digitální technika je dnes nutností, divák si chce užít 3D obraz, k tomu samozřejmě musí být co nejkvalitnější zvuk.

„Jsem ale přesvědčený i o tom, že stále hraje důležitou roli i fenomén společného sledování, vnímání filmu. Pro diváka je to zcela jiný zážitek, než když se dívá na film doma v obýváku. Atmosféra je úplně jiná. Hodně dělá i prostředí kina, určitě i sedačky, určitá intimita, ani na to se nesmí zapomínat," poznamenává.

Nelze opomenout ani peníze. Každý kinař musí být  dobrý hospodář. „Pokud jde rodina na 3D projekci, není to nic nezanedbatelného, vstupné opravdu není nízké. A pokud ho zaplatí, musí  dostat kvalitu, chce si vychutnat efekty. Podle zájmu ale můžeme stejný titul reprízovat už jen ve 2D a vstupenka je levnější. A zpravidla přijde víc diváků. Při tvorbě dramaturgie musím mít přehled i o tom, které nové filmy jsou kdy ke stažení. Premiéry musím mít dřív, pokud chci, aby lidé přišli," říká Zdeněk Baborák.    Jak prozradil, průměrná návštěvnost v lanškrounském kině se pohybuje nad třiceti diváky na představení, což rozhodně není špatné.

A jaké má se „stoletým kinem" plány? „Zkouším nasazovat přenosy divadelních představení. Už jsme měli přenosy z londýnského divadla, třeba Krále Leara, věřím, že se to postupně rozjede. Pokud ano, šli bychom třeba i do opery nebo baletu. Budeme pokračovat ve vychovávání malých diváků, promítat pro školky a školy, připravovat  přehlídky oscarových filmů, dělat tradiční akci pro Tibet. Chceme také zřídit kavárnu ve vestibulu kina, no a takovým snem je pro mě další modernizace zvuku. A pak už půjdu snad konečně do důchodu," svěřil se  s úsměvem Zdeněk Baborák.