„I lidé, kteří jsou mnohem starší než já, si nepamatují, že by zažili v životě něco podobného, co všichni prožíváme tento rok,“ podotýká známý farář. Lidem, kteří se jej o adventu ptali, co dělá, s nadsázkou říkal, že nic a i to nic je hodně. „Zpomalili jsme. Já doslova, protože jsem o adventu běžně najezdil nějakých sedm tisíc kilometrů a letos mi jedno tankování prakticky stačilo na celý advent. Šlápnul jsem na brzdu, všechno mě přibrzdilo,“ říká Czendlik.

Advent a Vánoce jsou časem pro společné setkávání, letos nás však neviditelný nepřítel uzavřel doma. „Vánoční svátky jsou svátky blízkosti, to je podstata Vánoc. Bůh se stává člověkem, jedním z nás, rodí se a přichází na tento svět. I my se potřebujeme potkávat z blízka, protože od té doby, kdy je člověk člověkem, je bytost společenská. V tomto jsme byli omezeni a to nám při té oslavě Vánoc chybělo. Blízkost, ať už v kostele na bohoslužbách, na náměstích nebo na koncertech,“ zamýšlí se farář.

Některé farnosti řešily zákaz bohoslužeb on-line přenosy. Zbigniew Czendlik o nich neuvažoval. Příliš by přemýšlel nad tím, jaká slova vypustit do virtuálního světa a to by ho omezovalo. „Já jsem spontánní člověk, já potřebuji být v kontaktu s lidmi. On-line bohoslužba by mě hrozně svazovala, nemohl bych být sám sebou. Nabídka je však bohatá, je skvělé, že už dnes máme tyto možnosti. Alespoň je to příležitost, aby si lidé i ode mě trochu odpočinuli,“ podotýká farář.

Lidem letos o Vánocích přál desatero vůní. „Čich je jeden ze smyslů, který při onemocnění koronavirem ztrácíme. Vůně jsou hrozně důležité a můj nos je obzvlášť citlivý. Vánoce pro mě voní po jehličí, po vánočce, po františku, blízkostí druhých… Přál bych všem, abychom o ten čich nepřišli a rok 2021 nám voněl, protože by to znamenalo, že jsme zdraví,“ uzavírá Czendlik.