Film, kde budou hrát žáci jednotlivých tříd a jejich výkony se budou prolínat s historickými fakty o prvním československém prezidentovi.

Scénky ze soukromí

„Nejtěžší byl jako vždy začátek,“ přiznala autorka a režisérka, učitelka Markéta Doubravová, s tím, že spoustu času spolklo shromažďování a nastudování biografie Masaryka. Jejím cílem bylo takové pojetí, aby zachytilo nejen historická fakta, ale film byl atraktivní i pro dnešní mladou generaci.

„Kromě zásadních životních mezníků se staly stavebním kamenem zajímavé a odlehčené momenty ze života našeho prvního prezidenta,“ vysvětlila učitelka. Například jak se Masaryk učil jezdit na koni nebo jak požádal o Charlottinu ruku. A právě to byly scénky jednotlivých tříd, které daly dohromady celý film. Natáčelo se v přírodě, ve škole, ve filmu ale nechybí ani rušná pražská ulice.

Natáčelo se ale i v prostředí rodinných chalup, kde školáci inscenovali příjezd Charlotty k paní Göringové a poslední chvíle jeho života. „Největším adrenalinem však bylo natáčení v krytém bazénu, kde T. G. M. zachraňoval život své bytné, a také moment, kdy ´šlo o život´ můj,“ přiznala režisérka a na vysvětlenou dodala: „Konkurz na Masarykova Hektora vyhrál bělouš. Druhý kůň, kterého jsme měli v záloze, to těžce nesl, a tak si k nám bez varování přes ohradu proboural cestu.“

Co tedy bylo úkolem školáků? Společně s třídním učitelem dostali nástin scénky, ke které pak museli případně dostudovat historii, vytvořit dialogy a sehnat kostýmy, doplňky i kulisy. Natáčelo se na školní kameru. Podle režisérky, která „velela“ sedmákům, šlo všechno jako po másle. Prvním počinem byla nástěnka, která obsahovala novinové výstřižky i zápis o smrti T. G. M. v místní kronice, k filmu vznikla i upoutávka a na Markétě Doubravové pak zůstala největší práce: z nahrávek dát filmu T. G. M., jak ho (ne)známe finální podobu.

Přestože projekt byl pro školáky i učitele časově velmi náročný, školáky bavil. „Natáčení se mi moc líbilo a výsledný film je velmi vtipný. O Masarykovi jsme se dozvěděli spoustu nových věcí,“ řekl jeden z osmáků. „Naučila jsem se nové věci a bylo pěkné vidět, že se celá škola dokáže dohodnout a vymyslet skvělou práci,“ přidala se jeho spolužačka.

Promítání pak proběhlo v několika vlnách a každý vedle samotného příběhu s napětím sledoval výkony své i svých spolužáků.

Napsali knihu

Historii se věnovali i žáci historického semináře při Základní škole Sv. Čecha v Chocni, kteří ve spolupráci s Orlickým muzeem a dalšími institucemi připravili výstavu, film a knihu, vše pod stejným názvem Pošlapané naděje. Choceň 1945 - 1956.

Projekt seznamuje s osudy lidí, kteří byli pronásledováni komunistickým režimem, se situací ve školství, s choceňskými spolky, s podniky a jejich proměnou po roce 1948. „Zveřejněny jsou i zajímavé dokumenty, které vypovídají o životě v tomto období, dobové předměty a fotografie,“ řuvedla vedoucí projektu Martina Krsková. Výstava v Orlickém muzeu trvá do 27. května, kniha je k zakoupení v muzeu, informačním centru i knihkupectvích.