„Jako malého kluka mě hodili kamarádi do rybníku a dívali se, co budu dělat. Chvíli jsem se plácal, ale neutopil jsem se. Vlastně jsem se tak naučil plavat,“ vzpomíná František Václavek. Dlouholetý ředitel Základní školy v Jaroměřicích u Jevíčka samozřejmě děti posílá na plavecký kurz. Tvrdí, že plavat by měl umět každý člověk.

„Každé utopené dítě je velký průšvih. Nemusí plavat kilometry, ale děti by měly vědět, jak se mají chovat, když spadnou do vody, udělat několik temp. U nás plavou vždy všichni žáci, nikdy jsme se nesetkali s odmítnutím,“ sděluje ředitel František Václavek.

Jde o život

V době plavání od batolat se může zdát, že plavat se snad každý naučí už ve školce. Není to pravda. Ve škole některé děti neplavou ani po deseti lekcích, ale odnesou si základy. „Voda je živel, se kterým se v životě potká téměř každý. U dětí je zvláště nebezpečné, když spadnou do bazénu, rybníku a nemají návyky, jak se zachovat. Tomu lze díky kurzům předejít. Z každého asi nebude závodní plavec, ale naučit se pár temp považuji za důležité,“ tvrdí Pavlína Šmerdová z plavecké školy Kajmánek ve Svitavách.

Právě o to jde i ředitelům škol, kteří plavecké kurzy jednoznačně podporují a shodují se, že jejich žáci plavou pravidelně. Většinou na „plavák“ jezdí třetí a čtvrté třídy. Výhodu mají malotřídky, kde mohou plavat všichni.

„Když se děti v nejútlejším věku naučí plavecké styly a v dalších ročnících je rozvíjejí, je to dobře. Jezdíme na kurzy do České Třebové celá škola a také většina dětí z mateřské školy,“ říká Petr Lipenský, ředitel malotřídky v Ostrově.

Za dopravu ušetří v Lanškrouně ve škole Dobrovského. Mají totiž vlastní bazén. „Na prvním stupni plavou všechny děti, druhý stupeň využívá bazén příležitostně. Plavání by mělo být součástí vzdělávání. V první třídě většinou děti plavat neumí. Chodí sice plavat i školky, ale jde hlavně o seznámení se s vodou,“ tvrdí Dana Krátká, ředitelka Základní školy Dobrovského v Lanškrouně.

Plavání ovšem není jen o pobytu ve vodě. Učitelé přiznávají, že si všímají během kurzu i dalších problémů, které souvisí s tím, že děti tráví spoustu času u počítače. „Mnohé děti se vody opravdu bojí. Projevuje se i špatná motorika. Děti mají problém zvládnout plavecké styly, koordinaci pohybů nohama a rukama. Všímám si, že při výkladu instruktora jsou nesoustředěné, neposlouchají. Dětem chybí pohyb, proto považuji plavecký kurz za užitečný a důležitý,“ podotýká Jaroslava Skácelíková, ředitelka Základní školy Kostelní náměstí v Moravské Třebové.

Odchází i neplavci

Naučit se plavat za deset lekcí kurzu je možné, ale ne všechny děti to zvládnou. Přesto se naučí ve vodě mnoho věcí a hodně záleží také na tom, jestli dítě do bazénu chodí s rodiči a je na vodu zvyklé.

„U některých dětí se může projevit obava z vody jako reakce na neznámé prostředí a může trvat i pět lekcí, než se odbourá. Cílem plaveckého kurzu je, aby dítě udělalo ve vodě pokroky. V průběhu výuky se dítě postupně adaptuje na vodní prostředí, učí se dýchat do vody, položit se na vodu a zvládat plavecké prvky. Neplavec se nenaučí za deset lekcí plavat. Z kurzu odcházejí i děti, které neplavou,“ říká Bohumír Šraut z plavecké školy Aquasport Vysoké Mýto.

Iveta Nádvorníková