Kolik asi občan v Ústí nad Orlicí, který bydlí třeba na sídlišti v paneláku nebo rodinném domě, „vyprodukuje" kovového odpadu za rok? Za dva? Prostě žádný. Kolik ho doma „vyprodukujete" vy? Já bydlím v řadovém domku a odpad kovový doma nevyrábím. Co kdo neukradne, nemá co vozit do sběrny. Já vám popíši, jak to ve skutečnosti fungovalo do konce února a jak to funguje teď. Pracovníci sběrny se tváří jako by nic, sběrač – zloděj – přijede do sběrny. Pracovníci výkupu sběrny se se „svými" pravidelnými dodavateli znají, jsou jedna ruka. Oni vědí, že jinam nemají šanci to ukradené železo odvézt, tak jim ani nedají plnou cenu za dovezený sběr. Vše anonymní, aby všichni byli spokojeni. Výkupčí ve sběrně vydělá na každém zlodějíčkovi, zlodějíček je spokojen za každou korunu vydělanou bokem. To je v malém. A teď ve velkém. Textilních fabrik se tady v Ústí zavřelo několik. Každá měla majitele, vlastníka, který také vozil demolované stroje a dráty, barevné kovy do sběrny, pokud si to nenechal rozkrást od sběračů. No a jak to fungovalo? Jedna „fůra" oficiálně na fakturu, zbytek za hotové do kapsy majitele, podnikatele. A máme zde daňový únik jako hrom, česky řečeno podvod, vyplacené nezdaněné peníze. Jak jednoduché.
A jak to funguje nyní? Ověřil jsem si to osobně ve sběrně Pohoda Lanšperk. Přivezl jsem do sběrny dva kusy elektrického motoru z vířivky a kovový držák této vany. Po zvážení jsem s lístkem šel k okénku, kde jsem předložil OP a číslo účtu, kam jsem chtěl poslat peníze. Za okamžik jsem dostal k podpisu fakturu, kde bylo vyplněno i RČ, co prodávám, kolik za to dostanu peněz a na jaký účet. Za dva dny byly peníze na účtu. Takže žádný problém s papírováním, jenom řád a pořádek. Vše proběhlo rychle. A takto budou evidovány i firmy. Jak jednoduché a prosté.
Josef Martinec