Krátce před druhou hodinou odpolední se v prostorách před vysokomýtskou sokolovnou shromáždili nadšení běžci, kteří si na obličej nalepili českou vlajku i sokolský znak, a pomalu se připravili na křídou označený začátek tratě.

S nápisem na tričku „jsem sokolík“ se na kilometr dlouhou trať postavili ti nejmenší sportovci, kterým pomáhali rodiče. Dospělí běžci pak zdolávali úsek dlouhý pět či deset kilometrů. Nejdelší trasa vedla přes vysokomýtské hradby, na městskou část Vinice, přes lesy a zpět do centra. Tu někteří běžci zdolali nejen s českou standartou v rukou, ale také se svými čtyřnohými parťáky.

V cíli na běžce čekala nejen medaile, na které byl připevněn náramek v barvách trikolóry, ale ve Vysokém Mýtě také malé občerstvení. „Užil jsem si to moc, počasí bylo nádherně podzimní. Je ale pravdou, že trať na některých místech byla bahnitá a podmáčená. Nicméně krásně jsme ten dnešní svátek oslavili,“ komentoval po doběhu ve Vysokém Mýtě Jakub Novák.

Tradice z roku 1919

V Pardubickém kraji se Sokolský běh republiky konal také v Dolním Újezdu na Svitavsku či Chocni a Žamberku na Orlickoústecku. Novodobá akce navazuje na tradici z roku 1919, kdy při příležitosti prvního výročí vzniku Československé republiky sokolové připravili do té doby nevídanou sportovní akci, která umožnila účast co největšího počtu sokolů a sokolek. O sto let později se sokolové rozhodli tuto tradici obnovit.

Lidé 28. říjen slavili i za hranicemi České republiky. Sokolové zorganizovali běh nejen ve slovenské Banské Bystrici či portugalském Lisabonu, ale také v kanadské Ottawě, San Franciscu, Dallasu a několika dalších amerických městech.