Slavnost zahájí státní hymna, poté s projevy vystoupí Helena Illnerová, předsedkyně Akademie věd ČR v letech 1998 – 2006, a Pavel Pechanec, biskup královéhradecký církve československé husitské. Následovat budou kulturní vystoupení: recitace Františka Kreuzmanna z Prahy, pěvecký sbor Vocatus ecumenicus o.s. Jimramov a Jožka Černý se svým souborem z Břeclavi.
Růžový palouček je místem opředeným mnoha pověstmi a legendami, je spojovaný s těžkými osudy našeho národa v dobách minulých. Je památníkem českým bratřím, kulturní památkou, pietním místem. „Pro nás se toto místo stalo nejen symbolem utrpení a obětí z nuceného opuštění vlasti pro svoji víru a přesvědčení, ať náboženské, národní nebo politické, ale i místem naděje ve vítězství pravdy a šťastné budoucnosti našeho národa," říká za spolek Jaroslav Kroulík z Hrušové.
Růžový palouček byl v minulosti dějištěm velkých národních slavností. Na každoročních shromážděních promlouvali přední duchovní a národní vůdcové tehdejší doby (Alois Jirásek, František Udržal, Prokop Drtina). Tato tradice byla přerušena nacistickou okupací a potom příchodem komunistického režimu.
V roce 1990 byl Spolek přátel Růžového paloučku, který byl založen v roce 1903, obnoven a po čtyřiceti letech se 6. července 1991 shromáždilo na Růžovém paloučku téměř tisíc občanů z celého okolí, aby si znovu připomněli duchovní odkaz tohoto posvátného místa a vyslechli projevy řečníků a kulturní program. (zr)

Růže. Ilustrační foto.
Růžový palouček je plocha o výměře asi 350 m², porostlá zvláštním druhem růží – Rosa gallica – růže francouzská, také růže stepní nebo paloučská. Tento druh růží se u nás jinde nevyskytuje. Je neobvyklý tím, že připomíná spíše bylinu než dřevinu, nemá trny, pouze ostré chloupky na stoncích. Kořen je kolmý, několik metrů dlouhý. Husté a nahodilé zapojení divoce rostoucích rostlin neumožňuje jejich okopávání, pouze je z nich na jaře odstraňována stařina. Růže kvetou od konce května do počátku července, každý jedinec však kvete velmi krátce – jeden až tři dny. Barva květu je červená až karmínová.
Podle jedné z legend vyrostly ze slzí českých bratří, kteří se zde loučili před nuceným odchodem do emigrace.