Martina Šebelu zná většina Třebováků s fotoaparátem v ruce, jak dokumentuje současné dění. Zároveň se ale zabývá historií města a aktivně publikuje. Jedna z jeho knih byla letos oceněna na setkání autorů literatury faktu v Letohradu. Deníku odpověděl na několik otázek o práci i jeho vztahu k rodnému městu.

Domnívám se, že jste lokální patriot. Dokážete si představit, že byste se odstěhoval z České Třebové?
V České Třebové má část naší rodiny snad ode dávna své kořeny. I když s životem mých předků jsou spjata i další místa v okolí, jako např. Sloupnice, Pardubice, Prosetín, přesto se já osobně cítím být věrným Třebovanem. Je to tím, že zde od narození žiji, mám zde všechny své přátele a známé a na místním hřbitově odpočívá řada členů naší rodiny. S Českou Třebovou a jejími obyvateli je spojen celý můj život, a tak si neumím vůbec představit, že bych musel žít někde jinde.

Lidé ve Třebové vás znají jako znalce místní historie. Co je vám ve vaší činnosti motivací a odkud kam vaše práce směřuje – co je vaším cílem?

Z oblasti historie našeho města mě nejvíce zajímá období zahrnující časový úsek od konce 19. do první poloviny 20. století. Je to doba, kterou dosud nikdo z mých předchůdců, pokud je mi známo, příliš podrobně nezpracoval. Všichni z místních historiků se zabývali nebo dosud zabývají staršími dějinami našeho města. Tato skutečnost se mi stala motivací v mé badatelské práci. Z ní vyplývá i můj cíl – shromáždit co nejvíce možných a dostupných historických informací a skutečností, které by se daly následně využít.

Daly by se vůbec vaše archiválie shrnout do nějaké souhrnné publikace nebo výstavy? Musí to být obrovský objem dat…

Můj historický zájem je velmi široký. Kromě mapování starší třebovské zástavby, dnes již neexistujících chalup a stavení, se po řadu let zajímám o dřívější třebovské firmy, obchody, hostince a továrny. Cizí mi není ani někdejší život místních občanů, dějiny místních spolků a významných třebovských osobností a rodů. Zkrátka těch oblastí zájmu je tolik, že jejich zpracování do jedné publikace by nebylo dosti dobře možné. Stejně tak by tomu bylo i s výstavou.

Máte ve vašem archivu nějakou oblíbenou položku, ať jde o zajímavý příběh, událost, nebo jinou zajímavost?

Během studia historie našeho města člověk zcela jistě narazí na řadu zajímavostí. Máme zde dochovanou např. řadu místních poutavých pověstí. Mým oblíbeným předmětem zájmu je někdejší předměstí starý Trávník. Jeho historii jsem v roce 2009 zpracoval v samostatné publikaci. Život rázovitých obyvatel této čtvrti, jejich mluva, životní styl, ale i proměny této lokality, která téměř celá zmizela z povrchu zemského, člověka, pokud se s touto problematikou blíže seznámí, nepochybně chytí u srdce.

Fandím iniciativě za přestěhování sochy sv. Václava na rekonstruovaný Splav, v níž se angažuje vaše rodina. Daří se tento záměr prosazovat?

Nevhodné umístění sochy sv. Václava za kostelem sv. Jakuba je po léta trnem v oku jistě mnoha třebovským občanům. Myšlenku na její nynější přemístění vznesl před časem můj otec v souvislosti s právě probíhající rekonstrukcí ulice Na Splavě, kde tato socha v minulosti původně stávala. Teprve poté, co byla rukou vandalů svržena z podstavce, byla umístěna ve střední části starého Trávníka, kde ji ještě řada z nás pamatuje. Návrh na přemístění byl zveřejněn na stránkách i internetovém deníku Českotřebovského zpravodaje, zaslán vedení zdejší radnice. Touto problematikou se zabývá také regionální televize. Jelikož vzhledem k nastalé zimě bude s úpravou této části města pokračováno v příštím roce, je na případnou realizaci tohoto záměru relativně dost času. A tak doufáme, že vše bude řádně zváženo, vedením města projednáno a občané Třebové se konečně dočkají řádného umístění sochy.

Nedávno jste vydal knihu, předtím jste byl oceněn za jinou na setkání autorů literatury faktu v Letohradu… Co pro vás ocenění znamená?

Na podzim letošního roku mi vyšla již osmá publikace, na níž jsem se buď sám, nebo jako jeden z kolektivu autorů podílel. Mapuje historii, ale také smutný konec místní textilní továrny. V roce 2009 spatřila světlo světa již výše vzpomenutá publikace „Ze starého Trávníka“.Ta byla v letošním roce v Letohradě oceněna regionální Prémií Miroslava Ivanova, kterou uděluje výbor Klubu autorů literatury faktu. O zařazení knihy mezi přihlášená díla jsem předem nevěděl, o to větším překvapením pro mě bylo, když jsem se o nominaci Trávníka dozvěděl. Vlastní akt předání cen, pořádaný na setkání autorů literatury faktu, byl okamžikem velice příjemným, kterého si velmi považuji. Setkání proběhlo za přítomnosti řady známých osobností, z nichž uveďme např. žurnalistu Josefa Klímu či TV dramaturga Gustava Opustila. Udělení této ceny mě přesvědčilo o tom, že práce, kterou člověk dělá, je dobře posuzována i skutečnými odborníky.

Vaše publikace se těší oblibě Třebováků, jak ale obecně vnímáte zájem lidí o historii, respektive místní historii?

Naše město se myslím může právem pyšnit řadou obyvatel, kteří se netají svým zájmem o jeho historii. Několik mladých lidí mé generace, které osobně znám, historii vystudovalo a ve svém oboru nalezlo i zaměstnání. Máme zde také několik mých kolegů – amatérských historiků, kteří se svému koníčku věnují v každé volné chvíli. Po uvedení knihy o Trávníku do prodeje mě zaujalo, kolik mladých lidí si tuto publikaci zakoupilo. A to i přes skutečnost, že existenci starého Trávníka nemohou sami pamatovat. Tak tedy se zájmem o historii to snad není zase tak zlé.