Související vpravo…

Dění v nedalekých Pastvinách, kde mělo začít kácení stoletých stromů kvůli opravě silnice do Mladkova, už pár týdnů sleduje JOSEF KVIČERA, bývalý pedagog, který je čtenářům Orlického deníku známý jako vynikající fotograf krajiny. Stál u zrodu občanské iniciativy, která se proti kácení zvedla. A i když to nyní vypadá, že většina stromů má naději, odpověděl nám na několik otázek.

Ekocentrum z Chrudimi projevilo zájem o vaše snímky stromořadí mezi Pastvinami a Mladkovem. Chce je zařadit do ankety Aleje a stromořadí Pardubického kraje. Nevnímáte to jako smutný paradox v situaci, kdy bylo vydáno povolení k jejich pokácení? Některé tyto stromy se vyhlášení výsledků ankety vlastně nemusejí „dožít“.
Ano, volali mi a snímky jsem jim rád poskytl. Smutným paradoxem to určitě je. Na jedné straně anketa o nejkrásnější alej či stromořadí Pardubického kraje, na straně druhé boj za záchranu sto šedesáti stromů. Přesto věřím, že díky obrovskému pochopení a podpoře rozumných lidí z nejrůznějších míst České republiky se podaří stromy zachránit. Že stromořadí mezi Pastvinami a Mladkovem nezíská v této anketě cenu „in memoriam“. To by bylo příliš krutou porážkou! Ale ignorovat názor půldruhého tisíce lidí podepsaných pod peticí snad není v demokratické společnosti možné. Nezůstalo by to jistě bez další odezvy v široké veřejnosti.

Jste známým fotografem krajiny, stromy jsou na vašich snímcích často zachyceny. Je vaše iniciativa v záchraně stromů podél silnice mezi Pastvinami a Mladkovem založena především na citovém vztahu k nim, potažmo přírodě, nebo má racionální základ, že zkrátka existují konkrétní argumenty, proč stromy podél této i dalších silnic nekácet?

Úryvek z mé básně „Lednové rozjímání“ vám hodně napoví. Mám jistě hluboký vztah ke krásné krajině, ve které je mi dovoleno žít. Má láska k přírodě mě provází od dětství, vedl mě k ní už můj otec. Původním povoláním jsem učitel přírodopisu. Stromy, které mají být pokáceny, mě provázely na stovkách mých cest. Dávají ráz této krajině, chrání ji, přináší mnohonásobný užitek, a to nejen lidem, kteří zde žijí. Dokonce i těm, kteří je chtějí pokácet.
Bohužel řeči stromů a hlasu přírody každý nerozumí, jejich krásu nevnímá. A člověku s pilou se bohužel stromy bránit nedovedou. V březnu letošního roku padlo k zemi pět takových velikánů v blízkosti Žamberka. Čtyři z nich byly zcela zdravé. Ale o tom se ti, kteří kácení povolili, přesvědčili na vlastní oči, teprve když mrtvé stromy ležely vedle silnice. V jejich blízkosti totiž byla o pár týdnů později vybudována fotovoltaická elektrárna - a co kdyby některá spadlá větev poškodila drahý panel!? Proto musely pryč! Tato má zkušenost mi dokázala, že mnohé stromy jsou káceny ze zištných důvodů. A znáte to. Když se jednou člověk spálí, dává si podruhé větší pozor. Racionálních důvodů, proč stromy nekácet, je mnoho. Proto je proti kácení i tak masivní odpor veřejnosti.

V přírodě se pohybujete často. Vnímáte ve svém okolí (nebo v Čechách obecně) další zásahy do přírody, které považujete za její zbytečné ničení, ať už se dějí z nedbalosti, zištnosti, nebo třeba v zájmu splnění evropských norem?

Určitě ano. Za svůj život jsem byl svědkem meliorací, rozorávání mezí, likvidace remízků. Hejna koroptví jsem v mých klukovských letech vyplašil ve stráních nad Chocní snad každých pár stovek metrů. Z lesíku vždy vyletělo několik bažantů. A v Tiché Orlici, přímo v Chocni, když se vypouštěl náhon, jsme s kluky obdivovali množství raků s vajíčky pod ocáskem. Voda v řece byla samozřejmě čistá a koupat jsme se chodili (bez alergií) k „železňáku“ u Darebnic či k Jehničkově továrně za tunelem. Za ta léta však byla příroda necitlivým a sobeckým chováním člověka poničena natolik, že se dnes například povodně se svými dalekosáhlými důsledky staly každoroční záležitostí. A v takovéto situaci máme nyní tiše přihlížet tomu, jak kvůli opravě vozovky padne dalších 160 stromů!? Když chtěla nedávno sociální demokracie rozdávat z prázdné státní kasy, připadlo to mnoha lidem jako bláznivý nápad. A není snad stejně hloupé chtít od již dost „vydrancované“ přírody další zbytečné dary a oběti!? Jak dlouho to ještě bude možné a co nás to všechny bude stát? Když se chce, všechno jde! Ale když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Stará pravda, ale sedí i na náš případ.

Na petici proti kácení stromů už jsou stovky podpisů. Jak vnímáte bleskovou iniciativu Martina Kadrmana? Co bude, podle vás, na jejím konci?

Jsem rád, že se mluvčím petičního výboru stal člověk, který má s podobnými akcemi velké zkušenosti. Bez něho by protest určitě nepřinesl výsledky, ve které věřím. A určitě ne jenom já sám. Vážím si podpisu každého, kdo našel odvahu se veřejně vyjádřit a petici podepsal. Nemyslím tím jen řadu mediálně známých osobností, ale především vysoce kvalifikované odborníky z univerzit a dalších institucí profesně spjatých s danou problematikou. Především názor odborníků je dobrý pro dosažení co nejvyšší objektivity v rozhodování mnoha dalších lidí. Jsem rád, že petici podepsala řada mladých lidí, žáků a studentů, lidí, kterým patří budoucnost. Vážím si podpisu každého, ať už je z kteréhokoliv konce naší republiky. Zaujalo mě, že někteří signatáři uvedli v rubrice povolání slovo „člověk“ nebo „matka“. To se mi zdá velice výmluvné a emotivní. A co bude na konci tohoto protestu? Doufám, že rozumná dohoda. Věřím, že jsou cesty k dosažení oboustranné spokojenosti.

Jaké konkrétní řešení byste v případě stromořadí mezi Pastvinami a Mladkovem navrhoval vy?

Pokud je nezvratnou podmínkou EU striktně dodržet všechny platné normy, a tedy vykácet všechny stromy rostoucí v kraji silnice včetně stromů zdravých, pokud nelze řešit tuto situaci třeba oddělením stromů od vozovky ochrannými svodidly (jak jsem to viděl tento týden nedaleko Hanušovic) , pokud nelze kmeny některých stromů v kraji silnice , které z dálky nejsou dobře viditelné natřít třeba dvoumetrovým reflexním nátěrem, vrátil bych raději 50 milionů korun EU.
Domnívám se, že silnice ve jmenovaném úseku je pro intenzitu a druh dopravy dostatečně široká. Je rozhodně podstatně širší a bezpečnější než nové příhraniční silnice budované z evropských peněz poměrně nedávno Pardubickým krajem v úseku České Petrovice - Klášterec nad Orlicí nebo České Petrovice - Orlické Záhoří. Povrch některých úseků silnice z Pastvin do Mladkova opravu skutečně potřebuje, to je pravda. Ale kdyby se provedla z peněz získaných z rozpočtu našeho kraje, šlo by zachránit daleko více. Mohlo by se snáze, tak jako na mnoha jiných místech regionu u nově opravených silnic, tolerovat ponechání zdravých stromů tam, kde sto roků rostly. Silnici není podle názorů mnoha řidičů nutno budovat jako zcela novou. Stejně by vedla „v kolejích“ té dnešní. Je třeba jen opravit poškozený povrch vozovky, odstranit opravdu nemocné stromy hrozící uživatelům silnice nebo stromy, které ji svými kořeny evidentně zvedají. To vše závisí na dobré vůli a rozumném rozhodnutí nezávislých a kvalifikovaných znalců. Doufám, že zvítězí zdravý rozum a nebude platit, že vláda peněz je dnes víc, než byla dříve vláda stranických sekretariátů. Držím palce stromům a všem lidem, kteří mají cit a rozum a dokáží vidět dál než jen na špičku svého nosu!

LEDNOVÉ ROZJÍMÁNÍ

Pryč jsou svátky
leden je tu.
Louka plná křehkých květů
kraj v kabátu z jinovatky
nabízí své zimní menu…
Stříbro má dnes skvělou cenu!
Neprodám však tento kraj
v bílém hávu
či když máj
dlouhé stráně rozsvítí.
Nemohu žít bez kvítí
co tu zdobí každou mez.
Bez jiter, kdy celý les
koncertuje zpěvem ptáků.
Štědré dlaně studánek
z jemných stružek copánek
žlutý blatouch ve vlasech…
Plaché laně, měkký mech
pestrá křídla motýlí
okouzlí tě na chvíli
až zatajíš dech…
Z darů, co mi ten kraj dává
mnohé jsem si s díky vzal…
Je to místo mého snění
kraj co kolébkou mi není
domovem mým však se stal.

Josef Kvičera