Jde o akci, která má připomenout, jak důležité je umět poskytovat první pomoc a na které se prezentují další složky integrovaného záchranného systému, hasiči, policisté nebo zdravotníci. Po České Třebové a Lanškrouně se včera Světový den první pomoci konal i na náměstí v Ústí nad Orlicí.

S ředitelem oblastního spolku Jiřím Preclíkem jsme při této příležitosti hovořili nejen o tom, jak je důležité ovládat první pomoc, ale také o dalších aktivitách červeného kříže.

Světový den první pomoci pořádáte každoročně. Měl letošní scénář nějaké změny?
Drobné změny souvisí s tím, že finančních prostředků je na tuto akci méně, ale i tak se ji snažíme uspořádat ve stejném duchu jako v předchozích letech. Největší změna se týká Ústí nad Orlicí, kde byl program omezen z důvodu, že se na náměstí zároveň konala i soutěž hasičského záchranného sboru ve vyprošťování z havarovaných vozidel. Trefili jsme se do stejného termínu, nicméně se nám podařilo obě akce skloubit.

Co je vlastně cílem této akce?

Měla by upozornit na problematiku první pomoci. Každý by se měl zamyslet, zda vůbec umí poskytnout první pomoc nebo by se bál cokoliv podniknout. K výuce využíváme nejmodernějších pomůcek, na figurantech maskujeme poranění, takže pak si veřejnost lépe dokáže představit, jak ta jednotlivá zranění vypadají. Hodně lidí také zjistí, že jim pohled na krev nedělá dobře. To vše se dá překonat. Tyto akce se každoročně opakují a protože je školy navštěvují pravidelně, zaznamenali jsme, že děti jsou mnohem lépe připravené a dokáží situaci kvalitněji zvládnou než ve městech, kde jsou ukázky organizovány v menším rozsahu nebo poprvé.

Neměla by se první pomoc vyučovat na školách povinně? Jak všeobecně hodnotíte úroveň znalostí lidí?
Je hodně škol, které se výuce první pomoci věnují, pozvou si nás a my děti učíme první pomoc poskytovat. Řekl bych, že v tomto směru nejproblémovější je asi střední generace, dejme tomu od třiceti do čtyřiceti let. Domnívám se, že s výukou první pomoci se minula, v té době nebyla nijak zvlášť vyžadovaná ani v autoškolách. Na lidech této generace je vidět, že se sami zasáhnout bojí, nejsou si jistí, co by udělali dobře a co ne. Na starších lidech je sice znát, že zdravovědu probírali, neznají však novinky v oboru.

Všimla jsem si, že někteří lidé stánek Českého červeného kříže, v němž se vyučuje první pomoc, raději obejdou obloukem. To aby náhodou nemuseli nic zkoušet a nemuseli se stydět, že nic neumí?

To u dospělých přetrvává. Pomáhá nám, když ve stánku někdo je a konkrétní situaci si zkouší. Jsme proto rádi, že se děti nacvičovat nestydí a když dospělí vidí, že jim to jde, zkusí to taky.

Sídlo Českého červeného kříže v Kopeckého ulici právě prochází rekonstrukcí, co vás ještě letos čeká?

Snažíme se dokončit práce, které jsme započali v závěru loňského roku. Zateplovaly se stropy, v prvním poschodí předělávala elektroinstalace. Ošacovací středisko se přesunulo z jedné místnosti v domě do prostor garáží na zahradě, které byly komplet přebudovány. V současné době nás čeká rekonstrukce vytápění v budově, akumulační kamna nahradí vytápění tepelným čerpadlem. Plánujeme také rekonstruovat místnost, ve které dříve bylo ošacovací středisko, aby mohla být využívána na masáže a jako šatna. Na místě, kde je šatna teď, má vzniknout relaxační místnost se zvukovými a světelnými efekty.

Ošacovací středisko je uzavřeno?

Z důvodu rekonstrukce bylo uzavřeno během celých prázdnin. Původně jsme plánovali, že jej znovu otevřeme na začátku září, termín jsme však museli posunout. V současné době se zde vybalují věci a počítáme s tím, že začne fungovat v příštím týdnu.

Rekonstrukce starého objektu bude nákladná, červený kříž vypsal veřejnou sbírku, která by mu měla pomoci s financováním oprav a splácením půjčky. Nikde ji však neprezentujete…

Protože přišly povodně, sbírku jsme na čas přerušili. Samozřejmě prvotní bylo pomoct lidem v oblastech postižených povodněmi. Pokud už se nic mimořádného nestane, počítáme s tím, že sbírku začneme prezentovat ve větším měřítku v říjnu. Plánujeme i prodej reklamních předmětů a chceme uspořádat benefiční koncerty, tak snad se nám to podaří.

Když už padla zmínka o povodních, sbíráte ještě nějaký materiál?

Jsme ve spojení se spolky Českého červeného kříže v postižených oblastech, které nám dávají impulzy. Evidujeme různé nabídky, které jsme předali dál. Na seznamu jsou například matrace, sporáky nebo gauče. Lidé samozřejmě mohou podobné věci nabízet dál, ale nezaručujeme, že o ně bude zájem. I po červnové povodni zůstaly nějaké nabídky nevyužity.

Žádanou službou je senior doprava, před časem jste plánovali, že ji rozšíříte, konkrétně do Vysokého Mýta a Žamberka. Podaří se to?

Na konci roku budeme oslovovat města, zda mají o senior dopravu zájem, tedy i Vysoké Mýto a Žamberk. Doba však není příznivá a obáváme se, že pro rozšíření senior dopravy nebude prostor. Budeme se snažit zachovat senior dopravu v měřítku, v jakém je dnes. Čeká nás velká změna, a to, že se od prvního října stane oblastní spolek plátcem DPH, což pro nás samozřejmě není příznivá situace. Senior dopravu zatím nebudeme zdražovat, na konci roku finanční situaci znovu vyhodnotíme a uvidíme, zda bude zapotřebí cenu poopravit nebo zda zůstane v původní výši.