V ústecké Malé scéně v sobotu večer oficiálně skončil festival dokumentárních filmů věnovaných lidským právům Jeden svět. Už podruhé ho v bývalém okresním městě ve spolupráci s nadací Člověk v tísni připravilo místní občanské sdružení SPOUSTI (Spolek pro organické Ústí). O první malé ohlédnutí za festivalem jsme požádali ještě před promítnutím posledního filmu člena zmíněného sdružení Jaroslava Kopeckého.

Druhý ročník festivalu Jeden svět v Ústí nad Orlicí spěje ke konci. Jak jste spokojen s jeho průběhem ? Můžete ho také porovnat s loňským prvním ročníkem?
Letos jsme dokázali poměrně dobře zužitkovat to, co jsme se naučili loni. Dali jsme si určité cíle. Za prvé to bylo zvýšení návštěvnosti. Loni vidělo projekce filmů šest set žáků a studentů a zhruba pět set padesát diváků z řad veřejnosti. Dnes už víme, že se letošek ve vztahu ke školám povedl maximálně. Řádově bude diváků ze škol kolem patnácti set, v projekcích pro školy totiž pokračujeme ještě v pondělí a v úterý, pro velký zájem jsme přidali dva dny. Co se týká veřejnosti, přesné číslo zatím nemám. Ale myslím si, že bychom se měli nad loňská čísla dostat. Faktem je, že proti loňsku je návštěvnost diváků z řad veřejnosti stabilnější, nejsou tak velké rozdíly v počtu diváků na jednotlivých projekcích, jako tomu bylo v některých případech před rokem.
Za druhé jsme chtěli udělat nějaké doprovodné akce. Připravili jsme tedy koncert Xindl X a výstavu fotografií 1000 Families, která stále ještě probíhá na náměstí. Na koncertu bylo kolem stovky lidí, což byl úspěch už jen vzhledem k tomu, že v kulturním domě byla velká konkurenční taneční akce. I výstavy si lidé určitě všimli.
Dalším záměrem bylo připravit na vstupenkách minianketu pro diváky, prostřednictvím které sbíráme kontakty a necháváme také hodnotit filmy, protože chceme vyhlásit divácky nejúspěšnější film festivalu v Ústí nad Orlicí. Samozřejmě nás zajímá, odkud diváci jsou, i k tomu anketa slouží.
Chtěli jsme také zajistit předprodej prostřednictvím internetu, což fungovalo, zhruba do dvou set lístků na festival šlo rezervacemi přes internet. Věřím, že příští rok to bude ještě mnohem víc.

Specifickou součástí festivalu jsou projekce pro školy a besedy k filmům. Jak je hodnotíte?
Minulý rok jsme oslovili školy prostřednictvím mailů. Letos jsme si ale školy rozdělili a navštívili je osobně. Šlo hlavně o ředitele, ovšem ze všech těchto osobních návštěv vzešla domluva a ochota se zúčastnit. Myslím si, že školy jsou zvány na obrovské množství akcí, jak ale víme z některých vyjádření, jsou to akce různé kvality. Zájem o náš festival mě samozřejmě těší, protože jen potvrzuje, že je školami považován za akci kvalitní.
Úroveň besed pro veřejnost bylo podle mého slušná, lidé se ptali, diskutovali. Překvapila mě ovšem různá aktivita žáků škol. Trochu mě zarazilo, že se beseda u snímku, který viděli studenti ústeckého gymplu a také automobilní školy, v podstatě nechytala. Padla snad jediná otázka z řad žáků, jinak jsem se ptal já nebo kantoři. Na druhou stranu jsem byl příjemně překvapen při besedě, jíž se zúčastnili studenti letohradského gymnázia. Ta se rozproudila až neuvěřitelně, studenti diskutovali o tématu i mezi sebou, mělo to výbornou atmosféru.

Byl nějaký moment, který vás při besedách zvlášť zaujal?
Určitě to byla páteční beseda po filmu Auto*mat, které se mimo jiných zúčastnil zakládající člen stejnojmenné iniciativy Petr Štěpánek. Velmi dobře vysvětloval lidem, kteří byli v sále, že je důležité se zapojit. On byl zastupitelem i radním v Praze a má špatnou zkušenost s tím, jak lidé u nás, na rozdíl od lidí v západní Evropě, ignorují politiku. Opravdu nabádal lidi k tomu, aby se zapojili. Poukázal na cesty, jak to udělat – ať už prostřednictvím občanských aktivit nebo tím, že přímo půjdou do politiky. Neměli by rozhodně zůstávat jen u toho, že volí, ale dokázat jít za tím, koho si zvolí a něco po něm chtít, snažit se ho k něčemu přesvědčit. To v Čechách prostě ještě neumíme.

Letos jste se oproti loňsku opravdu rozmáchli do šířky. Jak se to daří týmu organizátorů zvládat, když se členové sdružení SPOUSTI dají spočítat na prstech jedné ruky?
Naše sdružení má oficiálně čtyři členy, budou ovšem přijati ještě další dva. Tuhle šestku nejaktivnějších ale doplnil při festivalu zhruba desetičlenný tým dobrovolníků z ústeckých středních škol, tedy spíše dobrovolnic, protože kromě jednoho to jsou všechno holky. Ten tým jsme chtěli vytvořit, obecně směřujeme k tomu, že by se v budoucnu mohl pořádání festivalu ujmout někdo další. Máme zkušenost, že v jiných městech to tak funguje, je to i cesta z určitého stereotypu, noví lidé mají nové nápady.
Letošní festival jsme díky týmu dobrovolníků zvládali mnohem líp než ten loňský, i když měl širší program.

Malá scéna se ukazuje pro festival Jeden svět opravdu jako ideální prostor…
Tak to určitě. Kapacitně naprosto vyhovuje. Všichni, a to třeba i pražští účastníci besed, se rozplývali nad tím, jak je Malá scéna super. To nám opravdu všichni závidí. Závidí nám mnohá města, v nichž se festival Jeden svět koná. Mluví o tom, že mají mnohem horší podmínky. Skutečnost, že můžeme festival pořádat v Malé scéně, nám hodně pomáhá.

Anketu teprve zpracováváte, přesto se ale zeptám: Máte alespoň nějakou představu o tom, odkud jsou lidé, kteří na na projekce přicházejí?
Zatím máme opravdu jenom hrubou představu. Tuším druhý den jsme se dívali na pár anketních lístků a mezi diváky nebyli zdaleka jen Oušťáci. Nás to samozřejmě hodně zajímá, navíc jsme letos propagaci dělali i ve všech větších městech mikroregionu, nezapomněli jsme ani na Králíky. Ale víme, že lidé do Ústí opravdu přijíždějí, loni tu byli určitě taky, ale teprve letošní anketa nám pomůže k tomu, že to budeme vědět přesněji.

Otázka poslední, jak vycházíte letos finančně?
I navzdory krizi se nám potřebné finance pro uspořádání festivalu podařilo získat od sponzorů a máme i podporu města, což jsme určitě hodně rádi. I díky této skutečnosti můžeme výtěžek ze vstupného, a už v tuto chvíli víme, že to může být kolem pětadvaceti tisíc korun, věnovat rodině studentky maturitního ročníku ústeckého gymnázia Ludmily Javůrkové, která je z důvodu nevyléčitelné nemoci upoutána na vozíček, ovšem má výborné studijní výsledky. A za vstupné patří dík samozřejmě i všem divákům.