Muž, který způsobil malou revoluci v české fytoterapii a patří po léta mezi naše nejuznávanější bylináře, přednášel v pátek početnému ústeckému publiku.

Vy jste takovým fenoménem českého bylinářství. Kdy a za jakých okolností začala vaše pozoruhodná cesta?
Bylinářství se věnuji pomalu šedesát let, už jako dítě jsem na chalupě zkoušel vyrábět různé čajíčky z větviček a kořínků. Bylo to v nádherném kraji Českosaského Švýcarska, vyrůstal jsem o víkendech a prázdninách v krásné přírodě.

Vzpomenete si po letech, z čeho byl první čaj, který jste uvařil?

Ze smrku, z větviček. Je velice dobrý a chutný, voňavý. Tenkrát jsem o léčivých rostlinách ale nic nevěděl.

Bylinářství bylo vždycky doménou babek kořenářek, měl jste nějakou takovou?

Určitě, ale tenkrát jich tolik nebylo, to až v pozdějším věku. Po revoluci se vyrojily stovky a tisíce léčitelů a bylinářů, kolikrát jsou ale jejich znalosti mizerné, často jsou to pěkní vykukové.

Co napomohlo tomu, že jste se začal bylinářství věnovat takříkajíc naplno?

Chtěl jsem jít na lesnickou školu, ale nakonec jsem se dostal na zahradnickou. A tam bylo k bylinkám daleko blíž. Mimo to hlavní podnět k bylinářství mi dal pan Kobylka z botanické zahrady v Praze na Slupech. Jako patnáctiletí kluci jsme se o byliny zajímali.

Přejděme k samotnému bylinářství v podobě, jak je praktikujete. Z čeho vůbec vychází výběr rostlin proti jednotlivým chorobám?

Obvykle postupuji intuitivně. Udělám si představu a když si něco zamanu, jdu po tom jako pes po kosti (směje se). Začal jsem používat rostliny, které se kdysi používaly, ale zapomnělo se na ně.

Pomohla vám třeba nějaká starší literatura?

Určitě, mám doma ohromné kvantum knih nejen českých, ale také německých a hlavně ruských. Tam je ta moudrost velká, stovky kilometrů nikde nic, lidi si museli pomáhat sami. To je to nejlepší. Někdo může být stokrát vědec, ale když nemá praxi, je to k ničemu. Takže kombinace: intuice, zkušenost, praxe, vědomosti.

Koukal jsem na vaše internetové stránky a šokovalo mě ohromné množství přípravků na nespočet chorob, jež nabízíte. Jste přesvědčen, že tradiční přírodní léčitelství zná opravdu zbraň na každou nemoc?

To už se říkalo dávno, že neexistuje žádná nemoc, na kterou by nebyla nějaká bylina. S lehkými nemocemi je to jednoduché, jenže čím dál víc přicházejí složité choroby. Jistě víte, že více než tři miliony lidí u nás se potýkají s rakovinou, každé čtvrté úmrtí je způsobeno rakovinou. Velice hodně se jí zabývám, používám rostliny s protirakovinným účinkem, ale potom také houby.

Znáte tím pádem účinné látky a konkrétní rostliny, jež je obsahují?

Jistě. Je rovněž potřeba zabývat se obsolentními, tedy zastaralými rostlinami, v nich je velká síla a moudrost. Takhle jsem začal používat bukvici lékařskou, o které už staří Italové říkali: „Venda la tonica e compra la betonica ,“ tedy prodej kabát a kup si bukvici. A ejhle, začaly se dostavovat výborné výsledky.

Co přesně máte na mysli?
Nejvíc mě hřeje případ jedné mladé paní. Byla v jiném stavu, ale plod neměl vyvinutou plíci. Potrat odmítala, začala pít bukvici lékařskou a dopadlo to velice dobře. Dítěti plíce dorostla a narodilo se úplně zdravé.

To je neuvěřitelné…

Moc mne to těší a tu ženu pochopitelně ještě víc.

Jak si vůbec myslíte, že česká společnost kouká na bylinářství? Když to zjednoduším, dá si na bolest raději čaj, anebo ibuprofen?
Časy se mění. Třeba za první republiky bylo hodně bylinářů, ještě i v 50. letech, třeba pan Mikolášek. Ten byl dokonce pod ochranou Zápotockého, protože jej léčil, pak byl ale stíhán. Teď, a to určitě vím, zájem lidí o fytoterapii roste. I díky tomu, že některé léky, dnes už nedostupné, byly potenciálně karcinogenní. Mám na mysli třeba Algenu nebo Dinyl.

Snažíte se jít zájmu naproti vlastní přednáškovou a publikační činností?
Určitě, přednáším rád. Je tam zpětná vazba, získávám od lidí informace, co třeba používaly jejich babičky. Je to v podstatě jednoduché.

A co zájem o výrobky se značkou Pavel Váňa? Je stabilní, nebo dokonce roste?
Je vzestupný, velký. Pořádám různé semináře, přednášky. Teď je začátek března a mohu říct, že mám další rok přednáškovou činností naplněný.

Vám se povedl další husarský kousek, pravidelně se objevujete před televizními kamerami.
V České televizi jsem jedenáct a půl roku, další tři roky na Primě. K tomu ještě pět rozhlasových stanic. Jsem rád za prostor, který tam mám, mohu hovořit o nových věcech, co se objevily.

Nedá mi to a zeptám se na průduškový čaj, který sám roky s úspěchem používám. V čem je jeho „kouzlo“?
Tam je hlavní sléz maurský, tužebník jilmový a dobromysl. Působí i protibakteriálně, což je u zánětů strašně důležité.

Do lidového léčitelství měl údajně „fušovat“ i Jára Cimrman, jenž na zácpu používal rozrazil. Měl pravdu?
Rozrazil určitě ne (směje se). Používám hodně kůru krušiny olšové a vedu lidi k tomu, aby konzumovali vlákninu. Jako pochoutku lze využít lněné semínko, je navíc protirakovinné a hormonálně působí na ženy. Nasucho osmažené lněné semínko stačí nasypat na jídlo.

V oblasti fytoterapie jste udělal ohromný kus práce. Vidíte už nějaké své nástupce, kteří jednou převezmou vaše řemeslo?
Přednáškovou činností předávám zkušenosti všem. Potom se najdou mladí lidé, kteří mě pronásledují na několika přednáškách po sobě (směje se). Mám z toho radost, vidím jejich zájem.

Myslíte si tedy, že bylinné léčitelství má budoucnost?
Určitě! A čím dál tím větší. Jen tak mimochodem, úžasné výzkumy se dělají třeba v Olomouci na vysoké lékařské škole.

JAN POKORNÝ