„Značky je potřeba co tři roky obnovit, aby se nám turisté neztráceli,“ říká předseda oblastního výboru KČT Pardubického kraje VLASTIMIL ŠKVÁRA, zatímco čistí žlutou značku na trase u Slavické obory. Právě v těchto místech se psala historie KČT na Chrudimsku.

Tato trasa je přes sto let stará. Jak vznikla?

V roce 1911 vznikl odbor českých turistů v Chrudimi, jehož cílem bylo nejen chodit na výlety, ale i značit trasy v okolí okresu. Nakonec zmapoval celý chrudimský okres. Našel jsem článek, který vyšel v časopise turistů v roce 1912, kdy pořádali besedu v chrudimském muzeu a druhý den zástupce z Prahy vzali na výlet do těchto míst. Při té příležitosti bylo jednáno i s knížetem Auerspergem, který dal povolení, aby se v oboře vyznačily turistické trasy. Sto let oborou procházely, ale nyní jsme je museli přemalovat a vedeme je okolo, jelikož kníže už „doknížetoval“ a máme tam jiného vlastníka, který si tam trasy nepřeje.

Narážíte na tento problém často?

Řešíme tyto problémy čím dál častěji a řeší se velmi těžko. Objevují se problémy například s chataři. Postaví si chatu vedle cesty, kde vede turistická značka, pak zjistí, že tam chodí turisté, a hrozně jim to vadí. S tím máme věčné problémy.

Vznikají také nějaké nové trasy?

Vznikají, ale velmi sporadicky, protože v republice už máme kolem 40 tisíc kilometrů vyznačených tras. Spíše je měníme právě třeba kvůli problémům s majiteli pozemků nebo kvůli bezpečnosti. V minulosti se vyznačila řada cest, ze kterých se později staly silnice, na nichž je velký provoz. Může se stát třeba i to, že musíme trasu zrušit, protože jsme nenašli alternativu. U Janova za Litomyšlí značka vede lidi asi 60 metrů po silnici I. třídy, pak ji musí přejít. Hledáme novou trasu, ale stále nenacházíme. Už jsme řešili, že značku možná ukončíme.

„Značky je potřeba co tři roky obnovit, aby se nám turisté neztráceli,“ říká předseda oblastního výboru KČT Pardubického kraje VLASTIMIL ŠKVÁRA.„Značky je potřeba co tři roky obnovit, aby se nám turisté neztráceli,“ říká předseda oblastního výboru KČT Pardubického kraje VLASTIMIL ŠKVÁRA.Zdroj: Deník/Lada SoučkováJak dlouho trvá vyznačit jednu trasu?

Vyznačit šest kilometrů, což má tahle trasa, je na spoustu hodin práce. Malujeme klidně od rána do večera. Někdy to za den třeba ani nestihneme, protože narazíme na to, že je tam vykácený kus lesa, takže musíme hledat nové objekty, kam značku umístit, nebo musíme hodně prořezávat, jelikož nám nějaké značky zarostly.

Kůrovcová kalamita vymýtila velké části lesů. Nemáte v těchto úsecích problémy?

Máme. Už to trvá dlouho, začalo to totiž vichřicemi, jako byl Kyrill. To jsme přišli o spoustu objektů, kde jsme měli značky. Jen jsme to stihli napravit, přišel kůrovec. Někdy máme problém najít v mýtinách alespoň jeden strom, kam bychom mohli značku nakreslit.

Jak takové situace řešíte?

Můžeme dát značku na značkařský sloupek, který zatlučeme do země. Jenže namalovat značku na strom nás stojí pár korun, ale postavit sloupek, dát na něj držák a značku, to vyjde klidně na tři tisíce. Když tedy někde na trase vykácí kus lesa, nám se to pěkně prodraží. Někdy dokonce značky vynecháváme. Máme zásadu, že značka musí být na křižovatce, na dlouhých úsecích by měla být po 250 metrech takzvaná útěchová značka. V těchto případech ale útěchové značky vynecháváme a dáme je až na další křižovatku.

Proč jste se rozhodl stát se značkařem?

V osmi letech mě rodiče vytáhli na turistický výlet, když mi bylo dvanáct, tak jsem se přihlásil do cyklooddílu. Postupem času se ze mě stal turistický funkcionář v Chrudimi. Tehdy jsem zjistil, že máme na celý okres dva značkaře. Začal jsem bušit do kolegů, že uděláme značkařskou neděli. Když jsem bušil, tak jsem taky musel jít příkladem (smích), takže byla značkařská neděle, kde se sešlo možná i třicet lidí. Všichni si vyzkoušeli, co znamená jít značit, a asi pět lidí se rozhodlo, že to bude dělat. Mezi nimi jsem byl tedy i já. No, je to asi třicet let (smích).

Turistické značky jsou dílem Klubu českých turistů (KČT), díky němuž Česká republika patří mezi země s nejhustší sítí turistického značení na světě.Turistické značky jsou dílem Klubu českých turistů (KČT), díky němuž Česká republika patří mezi země s nejhustší sítí turistického značení na světě.Zdroj: Deník/Lada SoučkováA kolik je značkařů nyní?

V současné době máme asi 25 značkařů na okres Chrudim, takže na každého vyjdou třeba dvě trasy na sezónu, což je za rok zhruba 12 kilometrů. Je pravda, že v současné době máme značkařů tolik, že se perou o trasy (smích). Problém s nedostatkem značkařů je v Ústí nad Orlicí, nejvíc jich je v Pardubicích, ale chybí tam cyklisté, kteří by kontrolovali cyklistické značky. Zajímavé je, že se nám přihlásili dva Brňáci, že chtějí dělat značky v Ústí nad Orlicí, protože mají ve Výprachticích chatu. Také tu máme značkaře, kteří se z Litomyšle odstěhovali do Děčína, ale pořád značí u nás.

Značky se obnovují po třech letech. Co je potřeba s nimi udělat?

Po třech letech značka ztratí na své transparentnosti a musí se obnovit. Musí se jí dodat nová šťáva – nejdříve ze značky oškrábeme lišejníky, poté jí obnovíme barvy. Také udržujeme jejich velikost, protože jak stromy rostou, roste s nimi i značka. Rozměr máme daný, takže buď přečnívající kus značky oškrabeme, nebo ho přemalujeme zastírací barvou, tedy hnědou. Stává se, že nám nějací dobráci značku oškrábou kudličkou, plechové značky nám utrhnou nebo nám je přestříkají barvou, i proto je nutná obnova.

Co vám nesmí ve výbavě chybět?

Když jdu do terénu, vždy s sebou mám bedýnku, kam si dám bílou barvu a barvu dané trasy. Také nesmím zapomenout štětce a šablony. Nosíme i samolepicí značky, které vylepujeme třeba na sloupy osvětlení, pak máme plechové značky, které přibíjíme na dřevěné objekty. Máme i ruční pilku a kleště, protože náletové dřeviny nám občas značku zastíní, takže nálet musíme vyříznout. Pokud se stane, že to zaroste totálně, musíme značku nakreslit jinam.