Čtyřicítka náctiletých ze střední umělecké školy cestuje po světě s divadelním představením pojednávajícím o historii a současnosti Melbourne. Po představení jsme zpovídali tři zástupce Ringwood Secondary College, profesora Michaela Phillipse a studenty Mirandu Boyle a Nicka Reynoldse.

Během turné jste už navštívili řadu zemí, jaký je váš nejsilnější zážitek?
M. Phillips: Každý den byl skvělým zážitkem. Moc se nám líbí reakce publika, které oceňuje naši show. Divadelní představení nás učí spolupracovat, jsme skvělý tým a pomáháme si.
M. Boyle: Pro mě je důležité, že stále potkávám nové lidi, nabývám zkušenosti, které bych nikdy v Austrálii nezískala.

Jaké dojmy máte z České republiky, překvapilo vás tu něco?
M. Phillips: Já už jsem tu byl třikrát, a to, co je neměnné, je vaše přátelství. Okolí se ale hodně mění, je tu nová výstavba za evropské dotace.
M. Boyle: Líbí se mi, že město obklopují lesy a že tu jsou staré budovy, které jsou opravdu překrásné. Vypadá to tady jako v pohádce.
N. Reynolds: Před pěti lety byla v naší rodině ubytovaná studentka z Ústí nad Orlicí, byla naprosto skvělá . Jsem přesvědčen, že všichni Češi jsou jako ona.

Kdybychom přicestovali k vám do Melbourne, kam byste nás pozvali?
N. Reynolds: Pozval bych vás na melbournské pobřeží, máme krásné moře a pláže.
M. Phillips: Já bych vás seznámil s melbournskou kulturou, pozval bych vás do divadel a do národní galerie. Melbourne patří mezi nejkulturnější města světa. Pokud procházíte městem, na každém kroku vidíte, jak se mísí kultury.
M. Boyle: Pozvala bych vás na australský fotbal, hraje se na stadionu, který je obrovský, zápasy zde může sledovat až sto tisíc lidí.

Česká republika je známá svým pivem, chutnalo vám?
M. Phillips: Ano, je velmi dobré, podle mě nejlepší v Evropě! 

Jaké vidíte rozdíly mezi námi, třeba ve školství, v povahách lidí?
M. Phillips: Na naší škole studuje 1400 studentů, na gymnáziu v Ústí tři sta padesát. V podstatě je to stejné, hlavní rozdíl vidím v tom, že naši studenti musí nosit uniformy.
M. Boyle: Zdá se mi, že jste mnohem otevřenější než australská mládež, je jednoduché navázat konverzaci.
M. Phillips: K těm rozdílům ještě musím dodat, že používáme víc moderních technologií, ve vyšších ročnících už studenti nemají žádné sešity, všechno píšou do notebooku nebo iPadů.
N. Reynolds: Ve škole nemáme tabuli, já jsem ji neviděl přibližně deset let.
M. Phillips: Také jsem si všiml, že se vaši studenti učí víc jazyků než u nás.
M. Boyle: Tři roky jsem měla povinnou francouzštinu, ale pak jsem si mohla vybrat, jestli budu pokračovat, nebo ne.
N. Reynolds: V Austrálii jsme poměrně izolovaní, proto nás to nenutí studovat jinou řeč. Vy jste tu obklopeni státy, kde se mluví jiným jazykem, proto máte větší potřebu se je učit. Nám to tak nepřijde, ale ve chvíli, kdy přijedeme do jiné země, zjišťujeme, jak je to důležité.
N. Reynolds: Velký rozdíl vnímám taky v počasí, u nás je touhle dobou léto. Tady je hrozná zima.

Takže jste si k nám pořizovali speciální teplé oblečení?
N. Reynolds: Já už jsem měl z dřívějška teplou bundu.
M. Boyle: Pořizovala jsem si teplé doplňky.

Chtěli byste se do Čech ještě někdy vrátit?
M. Phillips: Ano, určitě bych se sem zase rád vrátil, mám k Ústí vřelý vztah.
N. Reynolds: Určitě ano, rád.
M. Boyle: Samozřejmě.

Zaujalo vás konkrétně něco na Ústí nad Orlicí?
M. Phillips: Návštěva radnice, kam jsme byli pozváni. Ústí nad Orlicí má dlouhou historii, je pětkrát starší než Melbourne.

A co české jídlo, co už jste ochutnali?
M. Boyle: Já měla králíka, kterého připravil náš hostitel. Bylo v něm hodně kostí.
N. Reynolds: Já jsem měl řízek, ten byl dobrý, ale brambory a český chléb mi moc nechutnají. (daf, mj, gymn)