Rozhodně úspěšně působí dva romští asistenti městských strážníků ve Vysokém Mýtě. Výsledky jejich práce, která začala v září roku 2012, jsou patrné, vysokomýtská radnice i veřejnost je vnímá pozitivně. Jak zaznělo před nedávnem z úst mýtského starosty Miloslava Souška, v projektu chtějí rozhodně pokračovat, ke dvěma asistentům by měl v budoucnu přibýt ještě třetí.
Pro zkušenosti do Vysokého Mýta opakovaně jezdil i velitel Městské policie v Ústí nad Orlicí Martin Faltus. „Vysokým Mýtem jsme se velice inspirovali. Viděli jsme, čeho bylo dosaženo například v lokalitě Husovy ulice, kde je řada domů sociálně slabých rodin, je to klasická romská ulička. Měli jsme možnost porovnávat, jak to v ní vypadalo před rokem a po roce, především ve vztahu k čistotě, pořádku a klidu. Došlo k zásadnímu posunu k lepšímu. Pravidelná práce romských asistentů městské policie tam je jasně vidět. A na základě zkušeností získaných ve Vysokém Mýtě jsme to rozjeli také u nás," říká šéf ústeckých strážníků.
I ústecké radnici se podařilo získat grant ministerstva vnitra a na podzim loňského roku přibyli k městským strážníkům dva romští asistenti prevence kriminality. Jejich pozice nebyla rozhodně jednoduchá. I když rámcově věděli, do čeho jdou, přece jen začínali něco nového.
Jedním z dvojice asistentů prevence kriminality ústecké městské policie je třiadvacetiletý Lubomír Čipčala. Přes své mládí toho má za sebou poměrně hodně. Má maturitu z obchodní školy, pracoval jako operátor, má praxi z tiskárny, šest měsíců byl ve Spojených státech. Jak ale na sebe prozradil, vždycky chtěl být terénním nebo sociálním pracovníkem. Loni v září uspěl ve druhém kole výběrového řízení a stal se asistentem prevence kriminality.

Většina reakcí 
je pozitivní

„Práce asistenta mi přišla jako zajímavá zkušenost, přínos pro další osobní rozvoj. Mám rád kontakt s lidmi," říká sympatický mladý muž. Jak se svěřil, to, že nastoupil jako asistent prevence kriminality, jeho rodina přivítala. I lidé z jeho okolí reagovali pozitivně. „Pokud mám mluvit o romské komunitě, k níž směřuje naše práce, tedy moje a Ernesta Bandyho, větší část je ráda, že to děláme my, tedy ´jejich lidé´, kteří navštěvují jejich domácnosti. Ale jsou i takoví, kterým se nelíbíme. Ovšem pozitivních reakcí je určitě víc," prohlásil. Toho, že se na tuto práci dal, prý rozhodně nelituje.
„Ti starší, řekněme ročník padesát, s námi nemají žádné problémy, my s nimi taky ne. Vyslechneme si je, oni vyslechnou nás, a je to v pořádku. Mladší, tedy dejme tomu ročníky devadesát, osmdesát, dělají ´ofuky´. Říkají ´přišel nějakej Luboš a bude nám radit´… Ale i s nimi se dá vyjít. Velice dobře nás pak berou děti," pokračuje Lubomír Čipčala. „Spolupracujeme s volnočasovým klubem Kamin v Hylvátech, většinu času si s dětmi hrajeme, snažíme se je ale i učit, třeba jak se chovat na silnicích, poznávat značky. Pomáháme také řešit některé problematické situace v chování dětí vůči sobě," přibližuje dál práci asistentů.

Motivují,
 jsou příkladem

Asistenti se zabývají i docházkou romských dětí do školy. „Spolupracujeme se základní speciální školou, což je podle mého hodně důležité. Některé rodiny posílají děti do školy, jak chtějí. Těch, které ale nutnost školy chápou, je naštěstí absolutní většina, problematická je v současné době snad jen jediná. Je to samozřejmě rodina od rodiny. Podobné je to i ve výchově k práci. Určitě při tom můžeme já a Ernest sehrát pozitivní roli, protože děti vidí, že pracujeme pro město a chtěly by třeba něco podobného dělat v budoucnu také. I s takovou reakcí už jsme se setkali, menší děti můžeme motivovat, být jim určitým příkladem," podotýká.

Největší problém? Sousedské vztahy

Lubomír Čipčala nerad mluví o vyloučených lokalitách v Ústí. „Rozhodně tady nemáme nějaký Chánov. V Ústí vůbec nejde o nějaké čtvrti nebo ulice, jde v podstatě o několik objektů, v nichž bydlí romské rodiny," upřesňuje. A jaké problémy nejčastěji řeší? „Sousedské vztahy. A to jak mezi romským rodinami, tak i mezi romskými a českými. Pokud je víc romských rodin pohromadě v jednom objektu, nedělá to dobrotu. Lidé si nechtějí nechat vysvětlit, jak co kdo myslel, vztahují věci na sebe, začne se křičet… Roli v tom hraje i temperament, který Romové mají. S rušením nočního klidu nějaké zásadnější problémy snad ani ne- jsou, víc jich je třeba s nepořádkem, černými skládkami. Nějaká kriminalita tu samozřejmě taky je, ale podle mého žádná závažnější. A pokud někdo říká, že jsou tu různé partičky, ty nejsou jen mezi Romy. U mládeže je to prostě způsob života, někdy jsou namachrovaní, ale to je asi tak všechno."

Pochvala práce
v klubu Kamin

Samozřejmě nás zajímalo, jak na romské asistenty reaguje „majorita". „Po Novém roce nás zastavila starší paní, koukala na ty naše uniformy a nášivky a říkala: ´jé, ono už je to i tady´. Byla ráda a dodala, že je to potřeba," dává jeden příklad Lubomír Čipčala.
„Musím říci, že nám romští asistenti hodně pomáhají. Chodí k nám pravidelně ráno, když se děti scházejí do školy, mají dozor i v šatně, jsou vlastně určitý doprovod až do chvíle, než začne vyučování. Obracíme se na ně v případech, kdy se dozvíme, že jsou v některých rodinách problémy. Oni tam zajdou a my víme, že jejich slovo má v těch rodinách trochu jinou váhu než naše, od nich to prostě lépe vezmou. Jejich práci vidím hodně pozitivně," říká pedagožka ústecké speciální školy Helena Bartoňová.
Vysoce hodnotí i spolupráci asistentů s klubem Kamin. „Asistenty je tam vidět, doprovázejí děti, připravují pro ně různé aktivity, myslím si, že je to perfektní. Navíc do klubu nechodí jen romské děti, je tam řada dalších, které třeba nechodí do domu dětí nebo do hudebky. Ten klub je vlastně multikulturní zařízení, nízkoprahové, může tam, kdo chce, a neřeší se, kdo je kdo. Děti se poznávají, sbližují, klub jim nabízí společné smysluplné trávení volného času. A to je dobře," dodává.
Helena Bartoňová bydlí se svou rodinou v Hylvátech, o kterých se mluví jako o jedné z vyloučených lokalit v Ústí nad Orlicí. Sama to tak rozhodně nevnímá. „Mě se označení vyloučená lokalita vyloženě dotklo. Když jsem se dočetla, že bydlím ve vyloučené lokalitě, nechápala jsem, čím jsem vyloučená. Ten klub, naše škola i další se snažíme o začleňování a tady máme být vyloučení? To označení je hodně nešťastné," prohlásila.

Prioritu vidí 
v působení na děti

Nedá nám nezeptat se, v čem vidí Lubomír Čipčala prioritu ve své práci: „Tak určitě v působení na děti. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíte. Děti jsou ale vnímavé, dá se s nimi pracovat. V klubu Kamin vidíme, že děti, které chodí do čtvrté, páté třídy, neřeší, že někdo je Rom a někdo Čech. V tom vidím velké plus. Chci věřit, že jednou, až vyrostou, budou mít v sobě dobrou zkušenost z dětství a najdou k sobě cestu."