Rapidní zdražení energií v minulém roce vedlo v průmyslové škole v Letohradě k rekonstrukci malé vodní elektrárny na Tiché Orlici. Elektrárnu škola začala stavět už v 90. letech a v provozu byla od roku 2004 do roku 2011, kdy se kvůli poruše zastavila.

„Důvodů pro opravu elektrárny bylo více, ale ekonomické hledisko zvítězilo. Vysoká cena energií nás nutila najít zdroj, který škole pomůže s financemi,“ vysvětlil ředitel letohradské průmyslovky Jiří Štěpánek, proč se rozhodli elektrárnu znovu rozhýbat. Všem bylo jasné, že to nebude jednoduché a ani levné. Rekonstrukce nakonec vyšla na dva a půl milionu korun. „Prvotní havárie byla jen zlomená rozváděcí lopatka. Museli jsme však rozdělat celý stroj a za těch zhruba dvanáct let, co stála, tam byl nános nečistot, poškozená česla, bylo nutné vyndat turbínu. Šlo o množství oprav a bylo to náročné,“ přiblížil Štěpánek.

V současné době je vodní elektrárna ve zkušebním provozu, ale ještě není připojená do sítě. Podle ředitele školy čekají na povolení od ČEZu, kam musí ještě doložit poslední revize. „Spuštění ostrého provozu odhaduji na začátek příštího roku, zřejmě v lednu nebo únoru. Těším se, že chytneme ještě zimní počasí, kdy je v řece dost vody. Když taje sníh a prší, to my potřebujeme,“ doplnil Štěpánek.

Tichá Orlice teče v těsné blízkosti letohradské průmyslové školy. Souhra náhod vedla ve druhé polovině 90. letech k tomu, že tehdejší vedení školy rozhodlo o stavbě vodní elektrárny.

Letohradská průmyslovka patří v kraji ke špičce v úspoře energií. Vodní elektrárnu jen tak někdo nemá. Škola půjde v úsporách ještě dál a plánuje umístění fotovoltaiky na střechy budov.

„Nápad vznikl tak, že přišel do školy zákazník, který měl elektrárnu a chtěl po nás vyrobit rozvaděč podle výkresu. Řekli jsme si, proč bychom taky nemohli mít elektrárnu. Úřad tehdy vypsal konkurz na místo, ozvalo se třináct zájemců a naše škola to vyhrála. Sehnali jsme výkresy na turbíny a začali jsme je vyrábět. Dostali jsme od ministerstva školství 4,5 milionu korun,“ vzpomínal Josef Vávra, někdejší zástupce ředitele školy pro práci v dílnách.

Výroba turbíny zabrala asi osm měsíců, ale celou elektrárnu stavěli několik let. Do provozu byla uvedena v roce 2004. Už tehdy pokryla spotřebu elektrické energie v celé škole i dílnách. „Jsem moc rád, že elektrárnu zase dali do kupy a spustili. Koukal jsem na ni smutně každý den, když jsem chodil okolo,“ dodal Vávra.

Až se příští rok letohradská elektrárna připojí do sítě, hravě utáhne spotřebu učiliště u řeky a vystačí i na druhý areál školy v centru města. „Všude v dílnách máme elektrické vybavení, soustruhy, CNC stroje, vše má obrovskou spotřebu energie. Ročně platíme za energie asi 600 tisíc korun, tohle je reálný plán jak ušetřit. Pokud bude v řece dost vody, tak ušetříme a navíc uspoříme energii i na druhém školním areálu díky dodávaným přebytkům do sítě,“ uvedl Štěpánek. Škola má roční spotřebu asi 70 megawatt, denně elektrárna vyrobí půl megawatty.

Opravou však práce na vodní elektrárně nekončí. Vyžaduje totiž pravidelné kontroly a údržbu. „Musím kontrolovat čidla, mazání. Každý den je potřeba hlídat, jestli se neucpává listím a větvemi, co připlavou po řece. Elektrárna má tři sondy a podle průtoku vody přibrzdí nebo se úplně zastaví,“ řekl údržbář z průmyslovky Václav Kalousek.

Letohradská průmyslovka patří v kraji ke špičce v úspoře energií. Vodní elektrárnu jen tak někdo nemá. Škola půjde v úsporách ještě dál a plánuje umístění fotovoltaiky na střechy budov.

„Jeden areál školy je vytápěný plynem a druhý elektřinou, což znamená velké náklady na energie. Chystáme výměnu kotelny a navíc řešíme umístění 220 fotovoltaických panelů na střechách školy, aby v letních měsících při nižším průtoku řeky zajišťovaly výrobu elektrické energie více panely a v zimních měsících naopak vodní elektrárna,“ sdělil hejtman Martin Netolický.