Rarita mezi průvodci. Čechoameričan Jeffrey kvůli bunkrům přeletí celý Atlantik

Kdy vás to chytlo, československý pevnostní systém, vojenská historie?
Poprvé jsem viděl bunkr, když mi byly čtyři roky. To téma mě začalo bavit v deseti letech a od dvanácti už to byl vážný zájem, navštěvoval jsem muzea, prohlížel si je, nakupoval publikace. Pak přišlo pozvání na Boudě a Hůrce provázet.

Česky mluvíte velmi dobře, kde jste se to naučil?
Maminka je Češka, část rodiny mám v Šumperku, babičku, bratrance… I když žiju v Americe, čeština byla první jazyk, který jsem se naučil, teprve až potom angličtinu. Do dvou let jsem mluvil jen česky.

Prý jste se samostudiem knížek o pevnostní literatuře naučil číst česky a česky umíte i psát.
Do žádné české školy jsem nikdy nechodil. Čtení a psaní, to je něco jiného než mluvení. Už víc než rok se číst učím z pevnostní literatury, kterou mám doma nakoupenou. A abych si mohl přečíst všechny publikace, muselo se k tomu přidat i psaní. Pomáhala mi babiččina sestra, která byla učitelka, hlavně s gramatikou.

A dnes už mluvíte tak dobře, že můžete dělat i průvodce..
Hned na začátku prohlídky upozorním, že jsem Američan, aby to lidé věděli, kdybych řekl něco divně, nějaký americký výraz. Někdy se diví, kde se tam beru, někoho takového z Ameriky by nepředpokládali na památce, která je stoprocentně česká.

V současné době tedy provázíte na tvrzích Bouda a Hůrka?
Hlavně na Boudě, tam jsem začínal a mám to tam radši. Je to první tvrz, kterou jsem kdy viděl, byly mi čtyři a už v tomhle věku mě zaujala. Na Boudě se spávalo ve vchodovém objektu, člověka to skutečně muselo bavit, aby tam vůbec zůstal.

Kdysi se tam provázelo za světla petrolejek, to musela být romantika.
Já jsem to samozřejmě už nezažil, ale muselo to být fajn.

Jsou nějaká česká slova, která vám dosud dělají problémy, těžko se vyslovují?
Už ne. Nějakou dobu pro mě bylo obtížné vyslovovat R a Ř. U některých delších slov se ještě můžu zaseknout, ale že by mi nějaké slovo dělalo problémy, to už nejspíš ne.

Kolik let už provázíte?
Čtvrtým rokem. První dva roky jsem provázel ještě s dalším průvodcem, bylo potřeba všechno dobře natrénovat, aby mi bylo rozumět stejně jako českému průvodci. Poslední dva roky už provázím sám a bez problémů. Tenhle rok jsem tu téměř celé prázdniny.

U vás doma je teploučko, celoročně víc než dvacet stupňů, takže vy se do Čech vlastně jezdíte ochladit?
V podzemí tvrze Bouda je na některých místech kolem 4,5 až 5 stupňů, takže docela zima, na Hůrce pak sedm, osm stupňů. Hlavně na Boudě je neskutečné vlhko, člověk vystydne v podzemí ani ne za hodinu.

Nejezdíte domů nachlazený?
Už se to párkrát stalo, ale tento rok díky bohu ne.

Máte raději teplo nebo chladno?
Zimu jsem tady ještě nezažil, ale když je chladno, je mi líp než když je horko. Horko docela nesnáším, tak to mám v San Diegu asi globálně blbou pozici. (úsměv)

Co vás na pevnostním systému tak fascinuje?
Celkově jak se to postavilo, to mě neskutečně baví, jak rychle a kvalitně. Rád si prohlížím různé typy tvrzí, je jich hodně atypických, některé objekty jsou unikátní. Při prohlídkách objektů pokaždé člověk uvidí něco nového, třeba jiné řešení stejného problému. Tvrze, které se začaly stavět v prvních fázích budování pevnostního opevnění jsou jiné než ve fázích pozdějších. Ty detaily, v čem se liší, co se za rok výstavby změnilo, to je pro mě velmi zajímavé.

Zajímáte se také o vojenskou výstroj a výzbroj?
Mám doma historickou pušku z roku 1924, chtěl jsem mít doma něco takového a opravovat to, dávat do originálního stavu. Zajímají mě i uniformy ze druhé světové války, nejen československé, ale i spojeneckých sil a další historické věci. Zkrátka věnuji se všemu, co se týká druhé světové války.

Přemýšlel jste o studiu vojenského oboru?
U nás na střední škole máme hodinu vojenské přípravy, je to volitelný předmět. Uvažuji, že bych jednou po vysoké nastoupil do americké námořní pěchoty. Rád bych jednou pracoval na pozici právníka, to si myslím, že bude můj dlouhodobý obor.

Vojenské historii je v Česku věnována poměrně velká pozornost, platí to i pro Ameriku?
Tento stát má hodně památek vojenského charakteru, opevnění tvoří na deset tisíc objektů. Když se někam v republice vrtnete, nejspíš něco vojenského objevíte. U nás máme taky památky na druhou světovou válku, dvě hodiny jízdy od nás je bitevní loď, ve městě máme vystavenou letadlovou loď. Jsou zajímavé, ale hodně lidí o tom nic neví, nezajímá je to. U nás na škole se druhá světová válka probírala asi jen týden, pak není divu, že obecné znalosti jsou malé. Věděl jsem mnohem víc než má učitelka. Některé informace o Mnichově byly dokonce špatné. Je to až taková ignorance historie, která se netýká přímo Ameriky.

Koronavirus silně ovlivňoval i možnosti cestování, nebál jste se, že nebudete moct přiletět?
Kdyby nic nelétalo, tak ano, ale některé letecké společnosti nepřerušily svoji činnost ani za koronaviru, létalo se dál a já mám dvojí občanství, takže jsem mohl letět na český pas. Říkal jsem si, že možná dorazím později než normálně, ale věděl jsem, že šance bude.

Nákazy se nebojíte?
Velmi málo, tady je šíření koronaviru mírné a od nás jsem vycestoval ještě předtím, než to začalo opravdu stoupat.

Jaké máte další životní plány?
Po střední škole bych chtěl rok studovat v Čechách, ještě nevím přesně, jak bych to vyřešil, ale byl bych tu celý rok, ne jen pár měsíců. Potom mám v plánu jít na vysokou školu, zřejmě právnického charakteru, pak do armády na čtyři roky. Jednou bych mohl pracovat pro americkou firmu, která má v Čechách zastoupení a dlouhodobě tu žít. Jestli budu mít jednou čas na provádění v bunkrech to nevím, při práci je ho málo, ale byl bych k nim blíž než přes celý Atlantik.

Budete pokračovat ve výuce češtiny?
Ano. Chtěl bych se zbavit amerického přízvuku. Kdybych tu byl ještě pár měsíců, byl by mnohem mírnější nebo možná už vůbec nebyl. V Americe trávím devět měsíců v roce, možná tam česky uslyším, ale slovo česky nepromluvím, protože není s kým. Proto ten přízvuk.

Během prohlídek vystoupáte mnohokrát schody, nachodíte kilometry. To asi máte dobrou kondičku?
Nachodím toho skutečně hodně, fyzička je dobrá, vydržím to bez problémů. Ale hezky to vybalancuje to jídlo: knedlíky, chleba, pečivo… Každý rok, když dorazím do Ameriky, musím shazovat, protože českého jídla se najím na celý rok.

Chybí vám něco v Americe českého a naopak v Čechách z Ameriky?
Kremžská hořčice je tu neskutečně dobrá, každý rok si ji zpátky do Ameriky odvezu šest litrů. Někteří lidé si možná myslí, že jsem dostatečný blázen, jenže tu tam prostě neseženu. Co mně chybí tady z Ameriky? Možná zbytek rodiny, ale to je tak všechno. Tady je to mnohem hezčí.