ŘÁDKY DŮVĚRY: I ve vězení může být člověk osamělý

Pokud máte chuť, napište nám svoje zážitky nebo svůj životní příběh do Řádků důvěry.

Děkujeme všem čtenářům, kteří chválí redakci za zařazení stránky Řádky důvěry do Deníku. Vaše slova nás těší. Jsme rádi, že prostřednictvím Deníku nacházíte přátelství i lásku. A teď již k vašim dnešním příběhům.

Udělal jsem chybu, za kterou teď musím pykat

Vážená redakce Řádků důvěry, zdravím vás a přeji hezký den. Rozhodl jsem se, že využiji vašich Řádků důvěry a napíšu svůj příběh. Chci vás poprosit o jeho zveřejnění.

Jmenuji se Vasil a je mi 48 let. Bohužel musím sdělit, že tyto řádky píšu z vězení. Udělal jsem chybu, za kterou teď musím pykat. Přesto hledám nějakou známost, které by nevadilo, že píšu z vězení. My zde jsme také lidi a máme srdce. Je mi smutno a rád se seznámím se ženou, alespoň si pro začátek můžeme dopisovat. Je nás tu sice hodně, ale jinak je člověk úplně sám. Mně osobně by známost dost pomohla, alespoň bych se měl na co těšit a mohl čekat na nějaký ten dopísek. Vím, že je těžké odepsat někomu do vězení, ale já věřím, že někde je dobrý človíček, který mně odepíše na tyto řádky.

Budu čekat na nějakou ženu, která se umí vžít do mé situace a umí uznat, že i lidi z vězení jsou také jen lidi, kteří umí milovat, umí být smutní i být na měkko, i když jsou chlapi.

To je asi tak celý můj příběh z mého života. Jestli si ho nějaká žena přečte, tak budu rád, když se mi ozve. Budu čekat. Vasil z Jičínska

Život ve městě dětem nestačí

Vážená redakce, ráda bych se pokusila touto cestou naplnit náš sen, a tak píši do Řádků důvěry. Možná budeme mít štěstí a přečte si tyto řádky někdo, kdo nám pomůže. Naším velkým snem je žít na venkově.

Jsme rodina s malými dětmi a stále ještě žijeme ve městě. Při pokusu koupit si vysněnou zahradu jsme bohužel těžce narazili. Právník, který nám měl pomoci s její koupí, nás připravil nejen o pozemek, ale i o peníze. A tak splácíme půjčky a nemáme nic.

Děti rostou jako z vody a nám je moc líto, že musejí trávit své dětství zrovna v Praze. Je tolik věcí, které bychom si přáli aby měly možnost poznat, jak co roste, jak co kdy vypadá. Ve městě je každé roční období skoro stejné. Proto hledáme někoho, kdo má pozemek, chatu, chalupu, rodinný dům se zahradou a nechce nebo z nějakého důvodu se nemůže o ni již starat a přenechal by nám ji.

Nechceme nic betonovat ani kácet, ale chceme sázet, pěstovat… Eva z Prahy

Kam se ztratila paní Miluška?

Milé Řádky důvěry, zdravím vás i všechny čtenáře. Děkuji za obnovení Řádků důvěry v našem Svitavském deníku. Ani nevíte, jak moc se na ně každý týden těším, přečtu si každý příspěvek. Moc pomáháte lidem v jejich problémech a samotě. Mám velkou prosbu na čtenáře Řádků důvěry. Léta hledám paní Milušku.

V letech 1982 a 1983 poklízela v kravíně a pocházela ze šesti dětí. Bydlela v okrese Ústí nad Orlicí, Svitavy, mohl by to být i cíp chrudimského okresu. Doma jsme vždy mluvili o Milušce, tak ani neznám její příjmení. Psal si s ní i můj bratr a potom se rozešli. Já ale stále na ni myslím a vzpomínám, jak se má, kolik má dětí, vnoučat, jestli jí slouží zdraví.

Prosím čtenáře o pomoc a děkuji za každou informaci. Čtenářka z východních Čech

Žít naplno

Chci se touto cestou seznámit s ženou, která má ráda něco z toho, co mám rád já.

Jsem příjemný a schopný senior, což dokazuje stále záliba ve sportu, v muzice nebo v přírodě…

Jsem ing. elektro, je mi 59 let, temperamentem asi na 40 roků. Hledám milou, příjemnou paní, kterou baví moře, lesy, tanec, sport… a je mi jedno, jestli to bude kuchařka nebo doktorka. Ve dvou je to vždy lepší, snadnější. Jsem z okresu Jičín, mám byt i auto. Josef od Jičína

Hledám obyčejnou ženu pro hezký a trvalý vztah

Dobrý den, vážená redakce, dovoluji si vám napsat svoje přání. Dlouho se pokouším najít hodnou ženu, ale štěstí se mi vyhýbá. Na inzeráty se to nedaří, proto chci zkusit Řádky důvěry. Je mi 48 let a měřím 175 cm, jsem obyčejný mužský, který si na nic nehraje, upřímný, rozvedený nekuřák s vyřešenou minulostí. Věřím, že se najde žena z Pardubicka přiměřeného věku, která už nechce žít sama v rodinném domku (nemusí být podmínkou) a netouží jen po bohatství, ale i po lásce a porozumění.

Jsem klidné povahy, drobný domácí kutil, který si umí poradit, jakékoliv práce se nebojím. Mám rád všechno krásné, co k životu patří: přírodu, zvířata, pěknou hudbu, v kuchyni se také neztratím.

Život rychle utíká a samota není ten správný společník, ve dvou je život jednodušší a také krásnější. Nebojte se mi ozvat, určitě to za pokus stojí, odpovím na každý dopis. Auto mám, tak není problém se někde sejít. Je někde žena, kterou mé řádky osloví? Zdeněk, Pardubice

Marně hledám pravdu

Jsem důchodce, který nepije, nekouří, nezná hospody, jen práci. Jedno mi ale chybí, že si vnoučata nenašla cestu k dědovi. Vychoval jsem několik dětí, které mají povahu mírnou i špatnou a agresivní.

Děti vstoupily do manželství, měly i svoje děti, tradice pokračuje dál, mám pravnučku, kterou znám jen z novin ,,Vítání občánků“, avšak ani k té nesmím. Je to tak snad psáno takto v knihách osudu? Pavel z Hradce

Nechci, aby můj syn zůstal sám

Vážená redakce, zdravím vás i čtenáře Řádků důvěry. Jako matka mám velkou prosbu. Můj syn, který je už 29letý, se nechce ženit. Kdyby už nějakou slečnu měl, tak by byl rád. Najdu pro něho nějaké děvče od 20 do 35 let?

Říká, že by se rád oženil, ale pro něho žádná holka ani žena není. Je velice stydlivý. Je vysokoškolák, má pěknou práci, je inteligentní, má zařízený byt.

Rád fotí. Protože byl už velice zklamaný, nechce se mu do vztahu, a je to veliká škoda, protože on by jí dal celé své srdce a byl by k ní moc hodný.

Vím, že děvčata dnes nechtějí tzv. ,,hodné hochy“ a berou si jiné a pak se rozvádějí. Je mi to dost trapně, když mám prosit děvčata a nabízet syna, ale on je opravdu hodný a stydlivý kluk a je škoda, aby zůstal sám. Má velice štědré srdce, je pracovitý, citlivý a nebojí se žádné práce. Vůbec nebere to, že jsme už starší rodiče a nechceme, aby zůstal sám. Věříme, že i pro něho kvete někde děvče, které ho bude mít rádo.

Děkujeme za uveřejnění dopisu a věříme, že zvítězí láska, kterou všichni potřebujeme, a že syn najde svou ,,opravdovou lásku“. Láska je příliš drahá věc. Mamka z Moravské Třebové