Nechyběly slzičky

Na likvidaci místní drůbeže se podílel také Miloš Hranička, předseda stavební komise, jehož jsme včera před polednem požádali o přiblížení dění v uzavřené osadě: „Obešli jsme jedenáct místních chovatelů, drůbež jsme během tří hodin zlikvidovali. Jedna skupina ji likvidovala a dávala do kontejneru, druhá šla po nás a prováděla dezinfekci. Všechno proběhlo důstojně, nikdo se ´nešprajcoval´. Je to nutné zlo, které se muselo provést. Ale setkal jsem se i se slzičkami. Někteří to brali sportovně, jiní byli smutní. Vydrželi papoušci i bažanti, vzorky jejich trusu byly odebrány ke zkoumání. Včera tady bylo moc aut, dnes je tady s výjimkou prostoru drůbežárny klid.“

Je to neštěstí

Neklid nastal i v nedalekém Zálší, sídle obecního úřadu i zemědělsko obchodního družstva. „Bojím se, o sebe i svou rodinu. I když si lidi myslí, že vir člověku neuškodí. Jíst kuřata se nebojím, ale mám strach, aby něco nepřiletělo ze vzduchu, těch ptáků je nějak čím dál víc,“ vyjádřila své obavy občanka Zálší, která nechtěla uvést jméno. „Nikdo nemůže vědět, jak to dopadne. Ale je to katastrofa, kterou si družstvo nezaslouží. My máme jen patnáct slepiček, pro nás to není nic kritického, ale už si říkáme, že jsme v letech a nový chov bychom už nezakládali. O vlastní život se však nebojíme,“ prohlásil zálešský penzista Josef Huryta.

„Je to neštěstí. Mám pár slepic jen kvůli vajíčkům. Kdyby se musely likvidovat, co mohu dělat?“ s lítostí poznamenala Jana Koniariková ze Zálší.