Pstruzi z Vysokého Mýta jsou pojem v nejvyšších kruzích v Česku, a to už několik století. Pověst od úterý zná také prezident Petr Pavel. Pstruzi z řeky Loučné se dodávali na stoly českých králů a královen, protože Vysoké Mýto bylo věnné město. Do města jezdil lovit pstruhy už Tomáš Garrigue Masaryk. Málo se to ví, ale byl podle ředitele vysokomýtského muzea Jiřího Junka vášnivý rybář. Na pstruhy do Vysokého Mýta jezdil s oblibou taky herec Jan Werich.

Vysoké Mýto zasílalo své vyhlášené pstruhy  z Loučné na stoly českých králů a královen pravděpodobně už od 14. století.

Pověst zná ve městě snad každý. „Pstruzi z Vysokého Mýta se dostávali na prezidentské stoly, proto jsme při uvítání pana prezidenta Petra Pavla zvolili právě tuto tradici, která pochází z dřívějších dob. Ryby pro pana prezidenta byly ze sádek, protože je jasně daný předpis, jaké potraviny se mohou dodávat. Ale v řece Loučné žijí pstruzi i dnes,“ řekla Radka Kutnarová z vysokomýtské radnice.

Eskorta obviněného do vazební věznice
VIDEO: Ve Vysokém Mýtě se stal další mord. Muž probodl druhému hrudník

Tradici by rádi ve městě zase obnovili. „Českým králům, pak to přešlo i na prezidenty, jsme tradičně dodávali pstruhy do hradní kuchyně,“ připomněl dávnou tradici starosta František Jiraský a dodal, že by ji rád tímto symbolicky oživil.

Tradici vysokomýtských pstruhů popsal ředitel muzea Jiří Junek ve své knize Duhový poklad z Loučné aneb Sláva pstruhů vysokomýtských. „Příběh vysokomýtských pstruhů plynul v čase stejně, jako plynula křišťálově čistá voda řeky Loučné. Pstruzi v průběhu věků dopluli na stoly králů, císařů a prezidentů, ale i k obyčejným měšťanům i na stoly pytlákům,“ napsal Jiří Junek v úvodu knihy.

A pojí se s nimi i oslovení Kujebáci, jehož původ málokdo dnes zná. Do Vysokého Mýta přijede se zpožděním panovník. Konšelé ale mezi tím snědí připravené pohoštění. Na panovníka buď nic nezbyde, nebo je hostina posháněna ze zbytků.

„Následně se na scéně objeví nějaká prostořeká osoba jménem Kujeba a ta celou nemilou záležitost vyzradí. Přítomný panovník pak po této osobě počastuje místní přízviskem Kujebáci. Jak byla pověst v průběhu času vyprávěna a zapisována různými autory, tak se mnohé měnilo. Jedno v ní však zůstávalo. Tím, čím měl být panovník pohoštěn, byli vždy pstruzi. Tak silný a pevný vztah byl mezi mýtskými a jejich duhovým pokladem z Loučné,“ vysvětlil Junek v knize.

Nehoda u Hrušové
U Hrušové se střetlo auto a vlak, řidička je zraněná. Provoz už byl obnoven

Vysoké Mýto zasílalo své vyhlášené pstruhy  z Loučné na stoly českých králů a královen pravděpodobně už od 14. století. Jak hlásá kamenná deska v městských hradbách, vyžádal si v roce 1562 arcikníže Ferdinand  místní pstruhy pro svého staršího bratra  a krále Maxmiliána. Není vyloučené, že ti  se měli objevit na hostině k oslavě zvolení  Maxmiliána českým králem. Dalším Habsburkem, který Mýto výslovně žádal o pstruhy,  byl císař Rudolf II. Tentokrát se měla vysokomýtská pochoutka objevit na smuteční  hostině po pohřbu jeho otce císaře  Maxmiliána II. v březnu 1577.

„Jak nám dokládají  zápisy ze sněmů českých, nebylo  Mýto tehdy jediné, které mělo pstruhy  dodat. Vedle něj bylo o tyto chutné ryby požádáno několik opatů, pánů a rytířů. Vysokomýtští posílali pstruhy na Pražský  hrad i v následujícím období. V roce  1581 byl hostem císaře Rudolfa II. saský  kurfiřt August. Městská rada nechala odvést  na jeho počest do královské kuchyně  truhličku olšáků. Ještě štědřejší byli Mýtští  o čtyři roky později. Hned několik kop  pstruhů poslala rada na počest Rudolfova  bratra, rakouského arcivévody Arnošta  Habsburského,“ přibližuje tradici nová kniha Vysoké Mýto. Historická zastavení.