Jednoho dne si na obličej natáhl punčochu, do rukávu schoval maketu pistole a těsně před koncem pracovní doby vybafl na slečnu u poštovní přepážky. Vyděšená dívka mu bez odporu vydala denní tržbu. Luboš shrábl peníze a za pár minut se doma radoval z bohatého lupu. Jenže zapomněl na jednu drobnost - neuvědomil si, že stejnou slečnu nedávno oslovil v kavárně a pak jí při tanci vykládal všelijaké hlouposti a šeptal jí do ouška. Už se neviděli, ale slečnu zaujal Lubošův sytý baryton, že ho poznala po hlase. Policii udala jeho podrobný popis i název kavárny, kde se poprvé setkali, a to byl konec. Příští den Luboše zatkli právě ve chvíli, kdy se chystal roztočit lehce nabyté peníze.

Nebo jiný případ. V okresním městě vykradli obchod s textilem a za pár dní se v okolních dědinách objevil „obchodní cestující“. Na tom by nebylo nic divného, ale jedna paní si všimla, že ten člověk nabízí i kabát, který si nedávno zkoušela v městském obchodě. Bezpečně ho poznala podle zvláštního střihu a odpárané podšívky, kvůli které tehdy kabát nekoupila. Své podezření sdělila policii a falešný obchodník byl za pár hodin „v chládku“.

Taky vám nejde na rozum, že ti delikventi to nakonec všechno „zvorali“? Jak to, že jednali tak lehkovážně, naivně, ba hloupě? Odpověď je snadná - jen se podívejme na sebe. Co se naděláme hloupostí - někdy nepřemýšlíme a říkáme co nám „slina na jazyk přinese“, jednáme zbrkle či bezhlavě - copak to vlastně není totéž? Přiznám se, že někdy se za sebe stydím a rudnu vzteky, když vidím, co jsem to zase spískal. Taky se vám to stává? Nespoléhejme na své krátké úsudky. Než začneme pracovat na nějaké větší věci, nejdříve promysleme všechna pro i proti a hlavně i případné nepředvídané následky. Můžeme začít hned, se začátkem nového roku.

ERWIN KUKUCZKA