Jaká síla dovedla dva učence z mocné Byzance do hlubokých slovanských lesů a pak po mnoha staletích tu máme Mistra Jana Husa. K jeho případu jsme mohli číst mnohé nové, co věda objevila. Rozhodně žil v přelomové epoše plné napětí, svezl se na vlně radikalismu, jíž Hus nepodlehl zdaleka tak, jak byl obviňován. Faktem zůstává, že, ačkoliv atakován tlakem své doby, obstál. Zůstal u toho, čemu věřil. Zůstal pravdomluvný, neboť se opíral o víru. Nelze zůstat pravdomluvným, když se o něco silného neopírám. Pravda je často otázkou tlaku a manipulace. Lidé snadno podléhají iluzi, že pravdivé je to, co je silnější nežli oni. Dokonce je to tak primitivní, že co je uřvanější. Hitler řval, Stalin řval i Husein řval. Jiní, kteří nekřičí, nás zase přeargumentují. Takže pak se zdá, že pravda je to, čeho je nejvíc. Pravda však je to, co je nejblíže skutečnosti. Ale ne jen té naší okresní, obvodní, kontinentální, ale té univerzální. Hus to neměl lehké. Stálo proti němu mnoho argumentů. Nejeden z jeho kolegů na něj sbíral informace. Není tomu tak, že by se nesl jen na vlně všeobecné obliby. Z toho jeho síla a energie nepramení. On se rozhodl držet se naplno své víry v Krista. To mně na této české postavě připadá nejúžasnější. Nechtěl se stát hrdinou, neřku-li martyrem, ale když došlo k lámání chleba - nemohl jinak. Jeho víra byla silnější než strach. A není to od nás tak daleko, jak bychom se mohli domnívat. I letos probíhají zprávy o zastřelených křesťanech.

Ono to vždy něco stojí, je-li člověk vyhraněný. Když své postoje jasně formuluje, nehalí je do možnosti jiného výkladu, který by se hodil, kdyby se situace změnila. To je Husův odkaz nám. Držet se pevně svého poznání. Jak se tak nacházíme v čase flexibility vůči době, nadřízeným – umět se přizpůsobit, reagovat, vyjít vstříc zaměstnavateli, rekvalifikovat se, a pak tu nemáme zámečníky, řemeslníky…

Jak to souvisí? Tento rychlý vývoj nemůže trvat do nekonečna. Nemůžeme být do nekonečna konzumenty podle diktátu. Čas má plynout a být naplňován, ne konzumován. Tomu nás Hus tím, jak stojí na svém, učí.

ERWIN KUKUCZK