Z toho nám dodnes zbyla pomlázka a vajíčka - výpraskem se měla děvčata pomladit, aby porodila zdravé děti, a vajíčka zas měla vybudit mužskou plodnost.
Křesťané slaví na Velikonoce vzkříšení Kristovo. Nepřipomíná vzkříšení nápadně probuzení jarní přírody? V bibli najdeme řadu obrazů a podobenství, která působení boha přirovnávají k přírodním dějům: vyrostl proutek z pařezu Jišajova, strom štípený při tekutých vodách vydává ovoce ve svůj čas - a v prastaré křesťanské ikonografii se výtvarný umělec dokonce odvážil namalovat, jak z Kristova kříže vyrážejí zelené ratolesti. Není tu jasná souvislost?
Velké křesťanské svátky spadají přesně do dat starých pohanských přírodních svátků a nejstarší kostely vznikaly na místech, kde dříve stávaly posvátné háje či mohyly. Je křesťanská víra jen novou verzí starého pohanství? Obléká jen do nového hávu pořád stejný, starý obsah? Ale v podstatě jde stále o totéž. Jaro. Probuzení přírody, života. Jistěže židokřesťanská tradice cítí mohutnost přírodních sil, dovede si vážit zdraví, plodnosti, slunce, polního kvítí, ovoce, klasů a dalších štědrých darů přírody.
Křesťanské Velikonoce připomínají událost, která nepatří do přirozeného koloběhu, která se nám nesmazatelně vryla do života jako rozhodující milník, poznamenala nás, formovala a nasměrovala. Je to jako probuzení z uspávajícího koloběhu.
ERWIN KUKUCZKA
