Novým domovem Alessandry se stala velká aglomerace na serveru Argentiny San Salvador de Jujuy. Hlavní město nejsevernější argentinské provincie Jujuy má víc než 230 tisíc obyvatel a obklopují ho hory.

Argentina je velmi často Evropany popisována jako země kontrastů. Své zážitky ze studijního pobytu Alessandra popisovala v příspěvcích zasílaných do Žamberských listů. Orlický deník ji na dálku požádal o rozhovor.

Jak celosvětová pandemie koronaviru ovlivnila vaše studium?
Pandemie moji docházku do školy ovlivnila značně, ostatně jako ostatní studenty po celém světě. Do argentinské školy jsem začala chodit ihned po mém příjezdu do Argentiny - v září 2019 jsem naskočila do rozběhlého školního roku, který skončil v polovině prosince. Nastaly téměř třímesíční letní prázdniny a záhy po zahájení nového školního roku v březnu 2020 přišla karanténa, takže jsem pobyla ve škole jen dva týdny a od té doby jsem víceméně jen v hostitelské rodině. Od poloviny července tu máme zimní prázdniny.

Bylo pro vás studium na dálku náročnější, nebo naopak lehčí?
Pokud tím myslíte studium on-line v argentinské škole, tak toho jsem se neúčastnila. Bylo by to v podstatě samostudium a žádní výměnní studenti, které jsem tu poznala, nebyli do tohoto typu studia zařazeni. O to více jsem se zaměřila na studium do české školy, které, i když je v rodném jazyce, také není vůbec snadné - hlavně z podhledu množství.

Byla opatření ve městě, v němž žijete, přísná? Dají se srovnat s těmi českými?
Opatření tu byla a v podstatě stále jsou mnohem přísnější než v Česku. Na začátku karantény nikdo nemohl vycestovat ani přicestovat do provincie Jujuy. Z domu mohl vycházet pouze jeden člověk - který byl za tímto účelem registrován, a to pouze do lékárny nebo na nákup potravin. Rouška byla samozřejmostí. Platila úplná karanténa. Po měsíci a půl se karanténa rozvolnila, ale i tak mohli lidé opouštět domovy jen v určité dny. Klíčem bylo koncové číslo občanského průkazu, takže vzniklo rozdělení na sudé a liché dny. Zpočátku i tak platilo vycházení za nezbytným nákupem nebo do lékárny, postupně se povolily další aktivity. Až po několika týdnech se postupně otevřelo téměř všechno a byl povolen i místní turismus.

Už došlo k úplnému rozvolnění opatření, nebo ještě stále některá trvají?
Každá provincie má svá vlastní opatření podle aktuálního počtu nakažených. V naší provincii je naštěstí malý počet potvrzených případů, přesto jsme se již třikrát za dobu pandemie vrátili do stavu první fáze karantény, tedy do zákazu vycházení.

Jaký byl asi nejsilnější zážitek, který jste v Argentině zažila? Nebo vás teprve čeká?
Co mě čeká těch několik zbývající týdnů, nevím. Záleží, kdy se opět zruší nebo alespoň rozvolní úplná karanténa. Ale určitě silné bude loučení s mým v podstatě teď už druhým domovem.

Jinak, pokud se ohlédnu zpátky, tak nejsilnějším a krásným zážitkem byl pro mě karneval. Konal se ve vesničce na severu Argentiny v Humauace a vydala jsem se tam s mými místními kamarádkami. Byla to nezapomenutelná a nevšední událost, kdy po sobě lidi stříkali pěnu a barvy, zpívali a veselili se. Panovala tam přátelská atmosféra a hodně jsem se nasmála.

Měla jsem i hodně silnou negativní zkušenost, a to během prvních třech měsíců pobytu, ale naštěstí se podařilo po dlouhém vyjednávání docílit změnu hostitelské rodiny, takže jsem mohla tuto část pobytu tak nějak vytěsnit.

Měla jste možnost cestovat po této zemi, nebo kvůli epidemii byly možnosti omezené?
Ještě než do Argentiny dorazil koronavirus, měla jsem možnost cestovat do tří měst v jiných provinciích – Salta, Tucumán a Corrientes.

Potom, v průběhu rozvolněné karantény, když už bylo povoleno cestování po mé provincii Jujuy, jsem měla možnost cestovat na sever do vesniček v barevných horách a také do Salinas – místa, kde se těží sůl.

V květnu mě čekala návštěva Buenos Aires, kde se měla uskutečnit svatba syna mých hostitelských rodičů, na kterou jsem se nesmírně těšila, ale bohužel se nemohla kvůli pandemii uskutečnit.

Ovlivnil nějak koronavirus chování Argentinců, kteří vás zaujali svou přátelskou a otevřenou povahou?
Ne. Musím říct, že Argentinci, alespoň v mém okolí, jsou velmi disciplinovaní a dodržují a řídí se vládními opatřeními. Zůstávají přátelští, vstřícní a ochotní.

Je něco, co vám v Jižní Americe chybí?

Ano, chybí mi moje rodina, přátelé, ale hlavně jídlo. Už několikrát jsem snila o svíčkové a sladkých knedlících od maminky.

Ovlivní nějak daná situace váš návrat domů?
Kvůli koronaviru se mi ztížil návrat domů. Bylo avizováno, že mezinárodní letiště zůstanou uzavřená do konce srpna. V tuto dobu jsem už měla být doma, protože můj původní zpáteční let měl být 15. července. Letecká společnost mi letenku změnila na 9. září. Právě vyšel článek v tisku, že argentinská vláda neuvažuje o znovuotevření vzdušného prostoru jak bylo slibováno. Pokud k tomu opravdu dojde, tak se neuskuteční ani můj let v náhradním termínu v první polovině září. Zatím ale nechci předbíhat událostem.

Mám štěstí, že jsem v rodině, kde se cítím jako doma a tím pádem moje prodloužení pobytu v žádném případě neznamená uvěznění.