Publikaci Dva kamarádi s podtitulem Sočská fronta očima dvou přátel vydalo loni letohradské nakladatelství Golempress. Prostřednictvím deníků vojáka Jana Buriana a snímků fotografa Antonína Fuchse čtenáře nechává nahlédnout na sočskou frontu Velké války. Kniha vyšla v česko - slovinském vydání. Byla oceněna Cenou EEK v kategorii Mezinárodní cena. Jaroslavu Čadovi jsme položili několik otázek.

Přispěl jste k udržení paměti národa a ještě za to dostal literární cenu. Z čeho máte větší radost?
Největší radost mám z toho, že byla oceněna publikace pojednávající o té drtivé většině našich předků, kteří prošli 1. světovou válkou jako vojáci bývalého Rakouska-Uherska. Po letech mlčení, nezájmu o tyto lidi či spíše jednostranného zájmu o příslušníky československých legií to osobně beru jako určitou satisfakci vůči těmto mužům. Podotýkám, že příslušníků našeho zahraničního vojska - legií - si vážím.

Ačkoli je oceněná kniha z kategorie literatura faktu, značnou úlohu v ní má příběh přátelství autora deníků Jana Buriana a fotografa Antonína Fuchse. Stejně tak když jste připravoval výstavu o rodácích ze Studeného ve Velké válce… Faktografická úloha je určitě prvořadá, ale je pro vás i příběh důležitý? Tohle je vaše autorská cesta?
Určitě je pro mě nejdůležitější příběh. Kolem nás jich jsou spousty a podle mě ani neexistují malé příběhy. Stačí jen být pozorným. Nejzajímavější a nejnapínavější na tom všem je právě hledání, dohledávání informací a souvislostí v samotném příběhu. A pak skládání těch jednotlivých střípků do finálního obrazu. S tím samozřejmě souvisí i studium dostupných pramenů a literatury. Kolikrát napomůže i zdánlivá náhoda. Při tom všem, ať chcete, či ne, se seznámíte se spoustou lidí, kteří vás posunou dál a z nichž někteří zůstanou dál ve vašem životě. A tak nejenom že odkrýváte zapomenutý příběh, ale také prožíváte příběh nový, svůj. Je to úžasné dobrodružství. Díky Dvěma kamarádům jsem měl možnost potkat hodně zajímavých a hodně fajn lidí, kterých si upřímně vážím.

Jsou tyhle zdánlivě malé příběhy ze sousedství tou cestou, jak poznat ty „velké“ dějiny, nebo dokonce se z nich poučit?
Velmi se mi líbí citát našeho předního vojenského historika, plukovníka Eduarda Stehlíka, z rozhovoru pro Lidové noviny. Pan plukovník uvedl, že jsme si svoji vlastní historii odosobnili, a proto nám připadá nesrozumitelná. To nejzajímavější na dějinách jsou ale lidské osudy, protože dějiny nevznikají samy od sebe, ale tvoří je konkrétní lidé. A to je přesně ono – na základě životů konkrétních lidí, kteří nám mohou být z různých důvodů blízcí, se můžeme seznámit s těmi, jak říkáte, „velkými“ dějinami a vzít si z nich ponaučení. Možná proto je obecně memoárová literatura oblíbená. Ačkoliv, jak se říká, zkušenost je nepřenositelná…

Jaké emoce pociťujete, když skládáte kousek po kousku zapomenutý „příběh z vojny“? Obdiv, smutek, pokoru…?
Na to se nedá jednoduše odpovědět. Při skládání příběhů rodáků ze Studeného či příběhu Jana Buriana a Antonína Fuchse to pro mě v první řadě byli normální obyčejní lidé, které širší události vrhly někam proti jejich svobodné vůli. A jako obyčejní lidé, jako třeba já nebo vy – tak i oni měli svá trápení, své radosti a své sny. Tohle mi stále rezonovalo v hlavě, když jsem se v dnešním Slovinsku, v místech, kterými oba kamarádi prošli, pohyboval. Častokrát jsem si říkal – jak se asi ti vojáci cítili, špinaví, hladoví, pod neustálým tlakem ohrožení života, steskem po domově… Určitě to bylo tím autentickým prostředím, že všechny tyto emoce, které zmiňujete, jsem si prožil, a to prostředí je ještě umocnilo.
Několikrát se mi stalo, po příchodu na nějaké místo, do nějaké obce na Krasu, že mi v hlavě automaticky naskočila replika z Burianova deníku, jeho zážitek či lakonické zhodnocení situace, která se k tomu místu vztahovala. Asi nejvíc na mě zapůsobila první kaverna, do které jsem se v rámci expedice spolu s kamarády jeskyňáři podíval, a pak jeden ze hřbitovů v Brje pri Komnu. Na Krasu jsem navštívil více hřbitovů, ale z tohoto konkrétního místa jsem prostě musel rychle odejít, aniž bych věděl proč.

Letošní osmičkový rok připomíná hned několik mezníků československých dějin, máte pocit, že mezi veřejností rezonují? A měly by?
Myslím si, že to je velmi individuální, jsou lidé, kteří žijí pouze přítomností, a minulost je absolutně nezajímá. Šokující byl pro mě jeden průzkum vysílaný v televizi a šířený na sociálních sítích, kde většina mladých lidí nebyla schopna k osmičkovým výročím přiřadit událost. To je hodně smutné. V tomhle sehrává velkou roli výchova a pak samozřejmě média. Když jsme si v srpnu připomínali 50 let od vstupu vojsk Varšavské smlouvy do bývalého Československa, bylo toho všude plno a každý se k tomu vyjadřoval. Což je podle mě dobře, určitě bychom si tato výročí měli připomínat. Jsem však velmi zvědavý, jestli se stejnou intenzitou se budou média a politici věnovat výročí zářijové mobilizace 1938 a Mnichovské zrady.

Jaký ohlas má kniha Dva kamarádi, když pomineme literární cenu, kterou jste za ni obdržel?
O knihu je poměrně zájem, většina nákladu je již rozebraná. Zaujala nejen zájemce o historii 1. světové války, pro něž je toto období koníčkem, ale poměrně široké spektrum čtenářů. A vlastně to má i logiku – není rodiny, kterou by Velká válka nepoznamenala. Stačí navštívit jakoukoliv, byť sebemenší obec a naleznete zde pomník plný jmen mužů, kteří se k rodinám z války nevrátili. Příběh vyprávěný prostřednictvím deníků a fotografií dvou kamarádů může být i příběhem těchto mužů. Ve Slovinsku kniha zaujala především fotografiemi konkrétních míst, která místní obyvatelé důvěrně znají. A pak tím, že se jedná o konkrétní příběh konkrétních českých vojáků, o kterých místní moc nevědí, i když jich mají na hřbitovech na Krasu pohřbeny tisíce…

Máte další literární plány?
Nemám žádné literární ambice, spíše pouze dokončuji to, co jsem měl rozdělané. V listopadu mi vyjde publikace věnovaná mužům ze Studeného a Bořitova, kteří prošli 1. světovou válkou, což je úzká regionální záležitost. Vznikla právě na základě zmíněné výstavy v roce 2014 především díky ohlasům, které výstava měla. Jsem rád, že se lidé v naší obci zajímají o své předky a že vydání publikace významně podpořila obec Studené. Celé se to netýká pouze padlých vojáků a legionářů, ale i těch „zapomenutých“, kteří válkou prošli a vrátili se z ní v uniformách již zaniklého Rakouska-Uherska. Schválně si tipněte, kolik mužů ze Studeného a Bořitova se ocitlo na frontách 1. světové války.

To skutečně netuším…
Podařilo se mi shromáždit údaje ke 104 mužům, ale je velmi pravděpodobné, že jich bylo víc. Naše obec má v současnosti kolem 170 obyvatel…

Dovolte mi poslední otázku. Jak si vy osobně připomínáte letošní výročí? Konkrétně 100 let republiky a 100 let od konce Velké války?
Nijak výjimečně. Tradičně. Na Den veteránů 11. listopadu půjdeme s kamarádem a mladším synem večer zapálit svíčku k pomníku padlým u nás ve Studeném a pak na Celné. Letos tomu bude předcházet akce spojená právě s vydáním publikace o našich rodácích, kterou v obci připravujeme. A výročí 100 let republiky? Nevím, asi nijak. Přijde mi totiž trochu smutné, že slavíme vznik republiky, která kvůli našim voleným zástupcům vlastně neexistuje…

Seznam oceněných autorů

Kategorie Mezinárodní cena EEK
HLAVNÍ CENA EEK
Jozef Leikert, Rozčesnutý čas Marka Frauwirtha
vyd. nakladatelství AOSS v Bratislavě 2017

HLAVNÍ CENA EEK
Jana Vrzalová, Zasnoubena se smrtí. Zapomenutý příběh Inky Bernáškové, první Češky popravené nacisty
vyd. nakladatelství JOTA v Brně v roce 2017

CENA KALF ZA CELOŽIVOTNÍ DÍLO
Novinář a spisovatel Milan Syruček

CENY EEK
Jaroslav Čada, Dva kamarádi, Sočská fronta očima dvou přátel
vyd. vydavatelství Golempress v Letohradě v roce 2017

Andrej Halada, Golfová hra v proměnách času. Kapitoly z historie a současnosti českého a světového golfu
vyd. Nakladatelství Karolinum v Praze v roce 2017

Václav Hubinger, Diplomatické Theatrum mundi
vyd. Nakladatelství Epocha v roce 2017

Monika Kapráliková, Za hranice provincie
vyd. nakladatelství ELÁN v Bratislavě 2017

Jozef Mikloško, Ľudia a doba z môjho života
vyd. nakladatelství Marenčin PT v Bratislavě 2017

Leopold Moravčík, Čína na konci dlhého pochodu
vyd. nakladatelství PERFEKT v Bratislavě 2017

Ivan Mrva, Mária Terézia – vladárka a matka
vyd. nakladatelství PERFEKT v Bratislavě 2017

Miroslav Musil, Skutočný príbeh grófa Mórica Beňovského
vyd. Vydavatel’stvo SSS v Bratislavě 2017

ČESTNÉ UZNÁNÍ
Slavomír Holý a František Dudek, Životní příběh kováře a legionáře Bohuslava Suchánka
vyd. Nakladatelství Ivan Ulrych – VEGA-L v Nymburce v roce 2017

Kategorie Regionální cena EEK:

Cena – 12 autorů (kolektivní monografie)
Václav Cílek, Tomáš Just, Zdeňka Sůvová, Pavel Mudra, Jan Rohovec, Jaroslav Zajíc, Ivo Dostál, Petr Havel, David Storch, Radek Mikuláš, Tereza Nováková, Pavel Moravec
Voda a krajina. Kniha o životě s vodou a návratu k přirozené krajině
vyd. nakladatelství Dokořán v Praze v roce 2017

Cena
Václav Vokolek
Skryté Čechy. Netradiční průvodce po známých a neznámých místech české krajiny
vyd. nakladatelství Mladá fronta v Praze v roce 2017

Čestné uznání
Petr David, Vladimír Soukup
Brdy známé i neznámé a Šumava známá i neznámá
vyd. Euromedia Group, nakladatelství Knižní klub v Praze v letech 2016 a 2017