Jaká byla vaše cesta k celostní medicíně?
Já jsem jako většina lékařů začala cestou klasické medicíny, které jsem se věnovala téměř třicet let. Pracovala jsem na plicním oddělení v pardubické nemocnici. Poslední roky jsem však viděla, že si s chronickými nemocemi klasická medicína neví rady a opakované podávání antibiotik a kortikoidů nevede k vyléčení, naopak má spoustu nežádoucích účinků. V tu dobu jsem ještě nevěděla, jak jinak by se to mohlo řešit. Až teprve když jsem sama onemocněla, začala jsem hledat i jiné cesty k uzdravení. Vrátila jsem se 
k józe, změnila jsem stravu, začala jsem brát doplňky stravy, začala jsem se zajímat o vliv životního stylu a psychiky na naše zdraví.

V čem celostní pohled na zdraví člověka obohatil vaši lékařskou praxi?
Ono to úplně moji lékařskou praxi převrátilo na ruby. Zaprvé jsem odešla z klasického zdravotnictví. To ale neznamená, že bych si nebyla vědoma významu klasické medicíny. Klasická medicína tady má své místo a často život zachraňuje. Její význam je hlavně v urgentní medicíně, porodnictví či traumatologii. Často i své klienty posílám na různá vyšetření nebo jim doporučím léčbu třeba i antibiotiky, když mají angínu nebo boreliózu. Zohledňuji vždy, s čím se klient léčí a jaké užívá léky. Ale já sama dnes pracuji úplně jiným způsobem. Snažíme se s klientem najít skutečnou příčinu onemocnění, která je většinou v nesprávném životním stylu, stresu, přepracování, nevhodné stravě, nedostatku pohybu a také v nemocných vztazích.

Myslíte, že se mění myšlení lékařů i pacientů a jejich názor na zdraví a možnosti uzdravení? Jak vy to vnímáte?
Vnímám, že se to proměňuje. Se spoustou lidí už rezonují zásady celostní medicíny. Někteří už pochopili, že cesta klasickou medicínou k uzdravení mnohdy nevede. Je to zvláště u onkologických pacientů, u kterých je velice důležité, aby změnili svůj životní styl. Vidím to i u svých kolegů, kteří za mnou chodí, protože si mě váží, a zajímají se, jak teď k léčbě pacientů přistupuji. A když mají sami zdravotní problémy, tak za mnou často přijdou.

Jak při vyšetření postupujete?
Když klient přijde do mé ordinace, tak si nejprve povídáme o jeho životě. O jeho dětství, jeho vztazích, o tom, co ho trápí, jak žije, jak se stravuje a relaxuje. Skutečnou příčinou onemocnění jsou většinou dávná nezpracovaná traumata, z dětství, prenatálního období nebo porodu, se kterými jsme se nedokázali vyrovnat a která máme uložena hluboko v podvědomí, a odtud nás velmi silně ovlivňují. Vliv na naše zdraví má i naše myšlení, postoje, emocionální prožívání situací, které se nám nelíbí. Způsob našeho myšlení i emocionálního prožívání jsme většinou odkoukali už v dětství od rodičů a stále stejným způsobem reagujeme na různé životní situace a nedokážeme je řešit konstruktivním způsobem, proto se nám vrací.

Používáte nějaké pomůcky?
Používám EAV přístroj elektroakupunktura podle doktora Volla. Pomocí přístroje zjišťuji energetický stav organismu a jednotlivých orgánů, které odpovídají určitým energetickým drahám-meridiánům.Tím nezjišťuji nemoc, ale momentální energetický stav organismu, který je pro mne určitou informací. Nemoci totiž už roky předchází energetická nerovnováha. Pokud zjistíme stav energetické nerovnováhy, můžeme pomocí změny životního stylu, stravy, doplňků stravy, akupunktury pomoci tělu se opět dostat do rovnováhy a ono se pak samo uzdraví. Nebo k nemoci vůbec nedojde. Pokud usoudím, že by bylo vhodné doplnit třeba vyšetření štítné žlázy, rentgen plic nebo kolonoskopii, dám klientovi doporučení a odešlu ho na příslušné pracoviště. Zohledňuji vždy, s čím se klient léčí a jaké užívá léky. Je to tedy vždy naprosto individuální postup. Já sama pacientům pomáhám zpracovat nějaká traumata nebo jim doporučím vhodné terapie a semináře, kde se učí jak žít svůj život vědomě.

Co je podle vás nejdůležitější v procesu uzdravování?
Důležité je, aby lidé převzali zodpovědnost za své zdraví. Aby nečekali, že je uzdraví lékař nebo léčitel, ale aby pochopili, že oni sami jsou tím rozhodujícím činitelem, který vede k uzdravení. A že je potřeba změnit svůj životní styl. To znamená začít se jinak stravovat, odpočívat, změnit způsob myšlení, uzdravit své vztahy, které mohou být zdrojem stresu, který potom vede k nemoci. V takovém případě je třeba vztah s rodiči či partnerem uzdravit nebo ho, pokud není jiné řešení, i ukončit.

K takové změně je jistě zapotřebí hodně vůle a odvahy…
Je to samozřejmě náročné, zvláště když žijeme ovlivňováni našimi programy z dětství. Žijeme mnohdy nevědomý život, který se nám zdá těžký, přestože by takový vůbec nemusel být. I v tom mohu lidem pomoci. Vždycky říkám, řiďte se vlastní intuicí, volte to, co vámi rezonuje, protože pro každého se hodí něco jiného. Všichni se vyvíjíme, v každém údobí života máme jiné poznatky. I moje práce s klientem je dnes jiná, než byla před čtrnácti lety. Čím dál víc se posouvá do rodinného poradenství a zpracovávání našich dětských traumat.

Přispívají ke vzniku nemocí emocionální a vztahové problémy?
Určitě. Nemoci pocházejí z emocí. Emoce bychom se měli naučit zpracovávat konstruktivním způsobem. Nechávat je volně procházet, nepotlačovat je a ani se jimi nestávat, nestávat se našimi hněvy či strachy. Uzdravit naše vztahy. Nesmírně důležité je usmířit se s rodiči, protože to je základní vztah, od kterého se odvíjí všechny naše ostatní vztahy. Naučit se jak komunikovat s partnerem nebo s dítětem. Nebát se ukázat mu svou bolest, vyjádřit to, co se mi nelíbí, aby se do mě mohl vcítit a podruhé to, čím mě zranil, neudělat. Zrovna tak by to mělo fungovat i obráceně, abych se já dokázala vcítit do něho.

Takže se stále máme co učit…
To tedy máme. Ve vztazích je základ. Dítě, které vyrůstá v rodině, kde spolu rodiče umí komunikovat, je mnohem lépe vybaveno do života. Nevadí, když se před dítětem rodiče pohádají, ale musí se před ním umět i usmířit. Tím se dítě učí. Děti rodičů, kteří umí s láskou komunikovat, emočně se konfrontovat, prokazovat dítěti bezpodmínečnou lásku a pocit bezpečí, jsou zdravé.

Co konkrétně můžeme udělat pro to, abychom si udrželi zdraví?
Měli bychom se naučit správně dýchat. Dodržovat pitný režim, omezit pití alkoholu, kávy, ovocných čajů a slazených nápojů. Změnit stravu, jíst méně masa, více tepelně upravené zeleniny kvůli dostatku vlákniny. Ovoce, které se urodilo v našem klimatickém pásmu, je pro nás vhodnější než exotické. Když maso, tak z domácího chovu. Ve stravě však máme spíše nadbytek živočišných bílkovin, což nám neprospívá. Strava je opravdu pro udržení zdraví velmi důležitá.

Zastáváte i názor, že nám ke správnému fungování těla běžná strava nestačí, ale měli bychom užívat doplňky stravy. Můžete to vysvětlit?
Určitě není samo o sobě přirozené užívat doplňky stravy, ale my nežijeme v přirozeném životním prostředí. Naše prostředí je naprosto nepřirozené. Náš život je plný stresu, přepracování, naše strava není plnohodnotná, neobsahuje dostatek stopových prvků, minerálů, vitamínů, naopak je v ní zvýšený výskyt herbicidů, pesticidů, ale i třeba zbytků hormonální antikoncepce a léků, které i po vyloučení z těla zůstávají aktivní. Vzhledem k tomu, že se takto stravujeme a takto žijeme, považuji doplňky stravy za nezbytnou součást správné výživy. Ať už je to třeba doplnění koenzymu Q10 u lidí po padesátém roku věku nebo výtažky z východoasijských hub na podporu buněčné imunity, i té nádorové. Doporučuji je užívat i z důvodu prevence. Protože to, co my nazýváme prevencí, jako jít na mamograf nebo na kolonoskopii, není skutečná prevence, ale možná jen včasnější záchyt karcinomů. Nicméně ani možnost těchto vyšetření nevedla ke snížení úmrtnosti na nádorová onemocnění. Skutečná prevence znamená, co dělám pro to, abych tu nemoc, třeba rakovinu, nedostal.

Jak důležitý je v procesu uzdravování pohyb a relaxace?
Pohyb je nesmírně důležitý a dělá nám radost i tím, že v těle vytváří endorfiny. Když jsme ve spojení s přírodou, má to příznivý vliv na psychiku. Rozproudí se krev a lymfa, tělo se lépe okysličuje a zbavuje škodlivin. Z mnoha důvodů je pohyb naprosto nezbytný, nejen z toho důvodu, abychom hubli a měli nějakou ideální postavu. Pohybové aktivity pomohou odblokovat stres a zvýšit odolnost vůči němu. Dneska se stresu bohužel nemůžeme vyhnout. Měli bychom si proto najít takový způsob relaxace, který nám vyhovuje. Je jedno, jestli je to poslech hudby, rybaření, procházky přírodou, tancování, jóga nebo tai či. Podle toho, co nám dělá dobře. Řiďme se svou intuicí a vracejme se k sobě.