Program této tradiční a oblíbené položky podorlického kulturního menu byl letos ještě pestřejší, než tomu bývá zvykem. Kromě čtyř vynikajících představení ochotnických souborů z Kunvaldu, Helvíkovic, Meziměstí a samozřejmě Žamberka, se diváci dočkali i mezinárodního slavnostního večera, za účasti delegace z města Rice Lake ve Wisconsinu, USA. Kromě toho letošní Žamberské jarní slavnosti okořenila i lehká chuť exotiky a dálek: součástí přehlídky byla letos i Expediční kamera: unikátní festival filmů a přednášek o dobrodružství a cestování.
Celá přehlídka finišovala slavnou komedií Robina Hawdona Dokonalá svatba, v nastudování souboru Na Skále Helvíkovice. Divišovo divadlo bylo vyprodáno téměř do posledního místa a lepší vyvrcholení celých Žamberských jarních slavností si snad nemohl nikdo ani představit. Neustálé salvy smíchu, potlesky po jednotlivých výstupech i obrovský závěrečný aplaus dával tušit, jak neuvěřitelně velké oblibě se amatérská divadla v Žamberku těší.
Filip Jedlička

Dokonalá svatba na divadelní přehlídce Žamberské jarní slavnosti 2015Markéta Šámalová – členka souboru a představitelka sympatické dívky Judy, která je ústřední postavou celé Haw-
donovy komedie – nám zodpověděla několik rychlých otázek.
Jak se vám v Divišově divadle hrálo? Diváci se zdáli být naprosto nadšení…
Hrálo se mi skvěle, protože Divišovo divadlo dobře znám – již od dětství jsem v něm tancovala, zpívala, hrála – a to hraní mi v tomto úžasném prostoru zůstalo dodnes. A diváci byli zlatí, byla to úžasná atmosféra.

Z čeho jste zatím měla na jevišti největší hrůzu, a na co naopak vzpomínáte nejraději?
Protože role Judy je moje první velká divadelní role a premiéra, měla jsem největší strach z toho, že zapomenu text, budu mít tzv. okno a nebudu schopna to nějak uhrát. Dále z toho, že ta role má občas mnoho textu najednou, tak abych mluvila dostatečně plynule a srozumitelně. A do třetice také z toho, že nepoznám, zda mi to diváci také věří a „bavím je", protože ta role není moc komediální, takže jsem nemohla čekat „výbuch smíchu", ale doufala jsem, že alespoň nějaká odezva z hlediště bude.
A na co nejraději vzpomínám? Na léta dětství, kdy jsem s divadelním kroužkem Animo Žamberk hrála ve velkých pohádkách pro školky a školy a skoro celý týden jsme tak cestovali jako „kočovní herci", vymýšleli si na sebe krásné naschvály a zažili moře srandy.

Čím osobně je pro vás ochotnické divadlo přitažlivé (ať už z pohledu herečky, nebo divačky)?
Ochotnické divadlo chce hrát divadlo, chce lidem ukázat jiné světy, jiné příběhy, které se stejně nakonec tolik podobají těm našim. Ochotníci hrají z čisté radosti a potřeby hrát, nic za to nechtějí, a nejsou to žádní profesionálové, kteří musí mít vše dokonalé – hrají lidem a sobě samým pro radost – a to je nejdůležitější.