K době adventu určitě patří i neobvyklé příhody. Jednu už mám! V nejmenovaném ústeckoorlickém podniku se ku pravidelné diskuzi a pití dobrého pivínka schází společnost mužů převážně již zralého věku. Je to společnost vskutku různorodá. Výtvarník, obchodník s hudebními nástroji, emeritní starosta, podnikatel, senior na důchodu a další. I já tam rád zajdu. Debata bývá bohatá a k mnoha aktuálním tématům, nechybí ani nové anekdoty. Onehdá přinesl pravidelný účastník těchto sedánků, jinak obchodník s potravinami ve výslužbě, jedlé kaštany. Pamětníci je jistě znají, v dnešní době jde ovšem o pochoutku v našich vlastech nepříliš obvyklou. Já je taky viděl snad jen ve filmech pro pamětníky, no a pak snad ještě v nějakém díle kreslených Rychlých šípů, to je děda u kouřícího kotlíku nabízel na jakési pouti, jestli se tedy nepletu.
Kolem stolu se začalo diskutovat na téma „co s nimi“. Přizván byl i majitel „pubu“ a kuchař v jedné osobě. Slovo dalo slovo a že tedy půjdou milé kaštany do „fritu“… Přátelé to byl tedy nápad! Po nějaké chvíli se z kuchyňky přilehlé k baru ozval poměrně mohutný výbuch, posléze i klení. Kaštany v luftu, kuchyň „vymalována“ olejem, majitel a kuchař v jedné osobě taktéž řádně zmazán horkým olejem, naštěstí však nezasažen v obličeji ani na jiných citlivějších částech těla. Kaštany s hlasitým nepublikovatelným komentářem posbírány a mrštěny do odpadu… Jejich původnímu majiteli ovšem nedalo, aby je z koše nakonec nevysbíral, důkladně neomyl a pak je přece jen dal společnosti alespoň ochutnat. Nebylo to ani tak špatné.
Až další příchozí ovšem vnesl do celé události světlo. „Pánové, jedlé kaštany se dají upravovat různě. Ale před úpravou nutno jest do každého kaštanu udělat otvor, to je snad jasné.“ No, jak patrno z předchozího, ne všem. Takže, až se vám třeba letos dostanou do ruky jedlé kaštany, vzpomeňte si na tuto příhodu. A vězte, že platí: viz titulek…
Karel Pokorný
