Když se Michaela Němcová a Veronika Štusáková prvně potkaly jako kolegyně v Lidlu, zřejmě ještě netušily, jak moc osudové setkání to pro obě bude. V momentě, kdy se dozvěděly o společné lásce ke sportu, rozhodly se otestovat jedna druhou v tréninku. Vše začalo běháním na vrchol Andrlova Chlumu v Ústí nad Orlicí. „První den jsme na něj vyšly šestkrát. Dalších pět dní znovu. Dohromady to dalo 87 kilometrů, celkové převýšení 5500 metrů. A to vždy před prací,“ vysvětluje s úsměvem Michaela.

Další výzvou obou sportovkyň je chůze 24 hodin vkuse. Své cestě ale chtěj dát vyšší smysl. Jejich cílem se tak stane malá obec Hynčice na Náchodsku, kde společně se svou maminkou a dvěma mladšími bratry žije třináctiletý Jeník. Ten měl už mala problémy s řečí, porozuměním i sociálním chováním. V osmi letech mu lékaři diagnostikovali atypický autismus, který se projevuje právě v sociální oblasti, a to vysokou úzkostí, negativismem, doslovným chápáním vyřčeného a tak zvaným černobílým vnímáním světa. Michaela s Veronikou tak chtějí Jeníkovi jeho svět na chvíli rozzářit. „Maminka má krom Jendy ještě dva syny a je na ně sama,“ podotýká Míša.

Maminka autistického chlapce navíc shání finanční pomoc prostřednictví Konta bariéry. V místě, kde rodina žije, není speciální škola, kam by Jeník mohl docházet, a tak všechny tři své děti vozí maminka každý den do 80 kilometrů vzdálené Základní logopedické školy v Hradci Králové. Jeník a jeho bráškové.Jeník a jeho bráškové.Zdroj: Konto bariéryJeník ale nesnáší jakékoliv změny, bojí se všeho nového, takže je péče poměrně náročná. Protože je po rozvodu na Jeníka sama, využila by peníze na osobního asistenta, jenž by pomohl lépe navazovat sociální vztahy a prožívat aktivity, které mu maminka samoživitelka nabídnout nemůže.

Nejen nachozenými kilometry, ale také menším finančním obnosem Michaela s Veronikou pomohou. A protože si chlapec přál knihu Stříbrné oči, poputuje dárek společně s penězi z Ústí až na Náchodsko. „Nechtěly jsme jít po silnici, zvolily jsme tedy turistickou trasu. Na konci srpna se navíc chystám zdolat závod Beskydská sedmička, tak to beru jako trénink,“ směje se Míša. Společnou akci navíc nazvaly S Depkou a Radostí Jeníkovi pro štěstí. Takové jsou totiž přezdívky, které obě ženy v práci dostaly. „Jednou si ze mě v práci dělali legraci, že vypadám v nových brýlích jako postava z jedné pohádky, která se jmenovala Depka. Verče naopak děti řekly, že je jako Radost,“ popsala Míša, která náhodou objevila příběh Jeníka a jeho maminky a rozhodla se pomoci nejen penězi, ale i tím, že příběh rodiny svým sportovním výkonem zviditelní.