Vodní živel si vyžádal jeden lidský život, výčet škod byl děsivý. Vyčísleny byly na 1,43 miliardy korun. Chvíle děsu a bezmoci ve vzpomínkách lidí nevymazalo ani dvacet let. „Na co nejvíc vzpomínám a čeho si nejvíc cením, byla solidarita, která se v Černovíru vzedmula. Lidé, kteří nebyli zaplavení, pomáhali, vařili jídlo a podobně,“ podělil se o nejsilnější vzpomínku černovírský hasič Ludvík Špinler. I fotky z Černovíru lze nalézt na výstavě Velká voda přišla, která v ústeckém muzeu vypovídá o dramatických událostech v regionu.
Povodeň tvrdě zasáhla domácnosti i velké firmy, třeba ústecký Výzkumný ústav bavlnářský. Tehdy tu byl personálním ředitelem Josef Havel. „Nejdřív jsme potřebovali dostat lidi ven ze zátopové oblasti, voda se dostala vysoko, já bych v ní zmizel. Pak přišla na řadu záchrana majetku. Ale bohužel, nešlo to. Ústav tehdy přišel o celou zásobu bavlny, která byla drahá a těžko se už v té době sháněla,“ vzpomíná na červenec 1997.
Jindy poklidné toky vyhnaly z domovů i obyvatele domků v Jablonném nad Orlicí. V čele radnice v té době stál Jaroslav Krátký. I on doma uklízel spoušť. „Vodu jsme měli jen ve sklepě, ale okolí domu bylo silně zdevastované. Kolem nás šel druhý proud řeky, sousedi měli vodu i v přízemí,“ ohlíží se za řáděním živlu. Nejen on už podobný nechce zažít.
