Pohřební obřad byl pečlivě připraven a všechno začalo včas. Řidič pohřebního vozu se zahříval douškem něčeho ostřejšího. Když kolona aut vyjížděla po obřadu od kostela ke hřbitovu, řidič, který měl už pěkně v hlavě, se ztratil. Všechna auta mířila ke hřbitovu, zatímco vůz s nebožtíkem bloudil jinou čtvrtí města. Když se pozůstalí na hřbitově nemohli vozu se zesnulým dočkat, pokračovali prostě ve smutečním obřadu. Mezitím vyrozuměli policii, že je pohřešován zesnulý. Po delším hledání našla policie opilého řidiče spícího za volantem pohřebního vozu zaparkovaného vedle silnice.

Tato epizoda má ještě jinou stránku. Nechápu, proč se lidé na pohřbech tak předvádí. Pokud jejich blízcí žili, chovali se k nim jako nepřátelé, zatímco na pohřbu se chovají, jako by sami zemřeli. Za života se vůbec nesnaží jim nějak pomoci, ale pohřeb vystrojí, jako by umřel arcibiskup. Všechno marné, a hlavně pozdě. Měli bychom využít všechny možnosti, abychom pomohli těm, kteří jsou bláhovou bezstarostností vlečeni na věčnou smrt. A měli bychom si pospíšit, dokud není pozdě.

ERWIN KUKUCZKA