Ve spanilou jízdu „tatíčka prezidenta“ po českém venkovu, kde ho s vlaječkami v rukou, nefalšovanými úsměvy, nadšeným aplausem a neodmyslitelnou vesnickou pohostinností vítaly při každé zastávce tisíce lidí, se změnil včerejší, druhý den návštěvy Václava Klause v Pardubickém kra­ji.

Z Pardubic, kde svůj program v pondělí zahajoval, se přemístil do menších obcí na Chrudimsku. Dnes svou cestu zakončí na Svitavsku.

Skutečně vřelého a možná až dojemně upřímného přijetí se prezidentovi dostalo především v dvoutisícové Proseči u Litomyšle. Žádné pódium, žádná pompa, žádné dlouhé proslovy. Děti netrpělivě čekaly ve špalíru s vlaječkami v rukou, jejich rodiče a babičky byly snad ještě nervoznější.

Domáckou a neformální atmosféru podtrhly pravé domácí zákusky a obložené chlebíčky. Klaus je však ani nestačil ochutnat. Strčil najednou do úst celý jahodový řez a se slovy „musím ven, vždyť tam na mě čekají lidé“ se rychle rozloučil a zmizel. Však také prodrat se pak autogramiádou k prezidentské limuzíně, přistavené přitom hned pod radnicí, mu trvalo bratru 20 minut.

„Měl jsem z návštěvy trochu trému, ale rychle ze mě spadla. Potěšila mě uvolněná atmosféra. Nebylo to nakonec nic strohého a oficiózního,“ pochvaloval si poté na prezidentském obědě na zámku v Nových Hradech starosta Proseče Martin Novák.

Klaus se při besedách starosty se opravdu nebál zavtipkovat. Pryč byl jeho důvěrně známý profesorský a nekompromisní tón, známý z řady televizních střihů. „Jestli prosím vás víte, jestli máte nápad, jak vyřešit krizi s hrozícím odkladem voleb, sem s ním,“ vyzýval třeba k rozvázaní jazyků čtyři stovky posluchačů, kteří se na Klause přišli podívat v parčíku před Hamzovou léčebnou v Luži.

Lidé mu tady tleskali dokonce i na odpovědi, nad kterými by přitom jinak v soukromí doma často brblali. Ale Klaus naživo, jako protřelý řečník, působil opravdu přesvědčivě. „Současná krize opravdu není o tom, že by ten nebo onen manažer měl vysoký plat. Můžeme nad jejich příjmy protáhnout obličej, ale opravdový důvod krize je jinde. Kdo to neví, ať začne studovat první ročník vysoké školy ekonomické,“ prohlásil například v odpovědi na otázku jednoho rozzlobeného pacienta léčebny. A následoval aplaus.

A v Proseči se Klause, hned jak opadla prvotní stydlivost, přítomní starostové okolních vesnici při společné besedě ptali i na věci, se kterými jako prezident stejně těžko co zmůže. „Trápí nás, že si nemůžeme při využití dotací z Programu obnovy venkova odečítat DPH,“ zepovídala Klause starostka Perálce Milada Drahošová.

„Aby k nám přijel prezident, to nepamatuju,“ vzpomínal starší muž, který se představil jako Josef Čejka.

Sláva, přijel prezident!

Byla to sláva stejná, jako když na dobových fotografiích kyne lidem tatíček Masaryk a pánové přitom vyhazují klobouky. Přijel prezident!
Ve Skutči na náměstí brblala snad jen skupinka důchodců, která seděla opodál na lavičkách. „Není sem nic slyšet,“ stěžovali si na špatné ozvučení majestátního pódia, kolem kterého se srotil dav kolem tisícovky lidí. Prezidentova ochranka měla co zvládat: hlavně hejno školáků, které se skoro rvalo o dobré místo při prezidentově autogramiádě.

„Máte asi rázného starostu,“ trefně okomentovala výčet úspěchů radnice, kterými se v uvítacím proslovu chlubil zdejší starosta Pavel Novotný, Livia Klausová.

Pohoda panovala i v Jenišovicích, krajské Vesnici roku 2009. Jen jeden mladík se sem postavil s transparenty „Stradouň či Ostrov Vesnicí roku? S dálnicí za humny těžko!“ a „Dálnice neR35pektuje okolí“. Tichý protest ale Klausově ochrance práci nepřidělal.